Čtvrtfinále mistrovství světa: DEBAKL! Česko – Rusko 0:4

> Šampionát pro nás skončil,
obhajoba stříbra se nezdaří...
> Hadamczikův tým propadl,
loučil se čtyřmi prohrami v řadě
> Skončí nejlépe sedmý,
což jenejhorší výsledek české historie
> Rusům gól nedali,
tak je aspoňna rozloučenou vyzvali na pěsti

Malkin & spol. před vlastním publikem Čechy nelítostně popravili. Výběr trenéra Aloise Hadamczika skončí nejlépe sedmý, čímž vyrovná nejhorší výsledek historie z Itálie 1994. Obhájci stříbra na turnaji vůbec nepřesvědčili; stačili jen na outsidery a šťastně porazili Američany. Loučili se však sérií čtyř porážek...

„Tak už to v životě chodí, člověk nemůže jen vyhrávat. Na olympiádě i v Rize jsme Rusy porazili. Tady ale mají velmi silný tým,“ řekl trenér Alois Hadamczik. „A navíc: my jim nedali ani gól…“
Byl to zvláštní zápas, který jeho tým včera odehrál. Fandové mu příliš nevěřili. Ale každý přece jen v skrytu duše doufal v úspěch. Na Rusy to přece Češi umí!

Doufat se dalo dvě třetiny, po ty držel český celek nadějné skóre 0:1. Jenže v poslední části se pod obrovským tlakem Rusů sesypal. Totálně. Malkin, Radulov a znovu Malkin dotvořili skóre. „Dostali jsme druhý gól a museli otevřít hru. To byla chyba, neměli jsme na to s nimi lítat nahoru dolů,“ vypozoroval Hadamczik. „Už jsme na ně neměli, ať si říká kdo chce co chce,“ přidal gólman Čechmánek. Frustrovaní z potupy tak Češi aspoň Rusy vyzvali na pěsti.

Potřetí během sedmi let český tým nedokázal projít branou čtvrtfinále. Letos výpadek přišel po dvou bohatých úrodách, zlaté Vídni a stříbrné Rize.

Letošní turnaj ale potvrdil známou pravdu: úspěch v Moskvě je pro české hokejisty zapovězený. S ostudou se vraceli ze šampionátu v roce 1986 (bojovali o záchranu!), letošní dojem není o mnoho přiznivější.
Po dlouhých letech převážily porážky nad výhrami v poměru 3:4. „Zkomplikovali jsme si to zápasem s Němci,“ připomněl útočník Petr Čajánek nečekanou prohru 0:2. „Kdybychom tenhle zápas vyhráli, mohli jsme jít ve čtvrtfinále na někoho jiného. Ale takový je hokej…“

Český tým se do Prahy vrátí dnes odpoledne. Pak se všichni rozprchnou. A zapomenou. Kouč Hadamczik má ale smlouvu ještě na příští rok, po tomhle nezdaru ale bude muset svou židli obhájit. „Pokud se nevyskytnou nějaké okolnosti, měl bych zůstat,“ věří přesto.

Roman Čechmánek: Měli jsme odejít do šatny

MOSKVA - Nemýlil se, když před zápasem mluvil o tom, jak velká síla dříme v ruském útoku. Jen v jednom se gólman ROMAN ČECHMÁNEK (36) spletl: ten »kolotoč« nepřišel hned na začátku první třetiny, ale až v té poslední.
To mu za jeho záda nasypaly ruské hvězdy tři puky. A bylo po zápase. „Jejich síla je obrovská, Rusové mají v Moskvě skvělý tým. Proti nám to dokázali,“ řekl Čechmánek.

Sedmý zápas v Moskvě byl zřejmě jeho posledním v reprezentaci. Ale vůbec se nemusí stydět. Vždyť díky němu Češi drželi dvě třetiny naději. Ruští forvardi Malkin, Ovečkin nebo Kovalčuk co chvíli vyráželi k smrtícím náletům. On ale pustil jedinou z 24 střel. Až když z poslední třetiny uplynulo třiadvacet vteřin, to Rusové stále dohrávali přesilovku, ho ze strany prostřelil Malkin.

„To už jsme na ně neměli. Góly padají po chybách. A my jsme je dělali,“ konstatoval český gólman. Dalo se s tím něco dělat? „Možná jo. Vzít si oddechový čas a na chvíli odejít do kabiny...“

Čechmánek se nechtěl pouštět do velkého hodnocení turnaje. „Zeptejte se s odstupem týdne,“ žádal. Přesto, coby nejstarší muž týmu, pronesl: „Pro ty mladé kluky to je obrovská škola. Snad nás v těch dalších letech nahradí a budou se snažit bojovat tak, jak jsme to dělávali my.“
My ze »zlaté generace«...

Zpravodajství Radka Laina z Ruska
Foto: ČTK