Když jedou Rangers, policajti mhouří oči

Reportéři newyorských listů zvědavě nakukují na parkoviště za tréninkovým centrem Rangers. „Tak kdo z Čechů dneska řídí?“ zajímá je.
Jsou u vytržení z toho, jak se česká hokejová partička po celou sezonu sváží na tréninky jedním autem.
Ze srdce Manhattanu to do Tarrytownu mají bratru 55 kilometrů jízdy severním směrem. A tak se útočníci Jágr, Straka, Ručinský, Sýkora a Průcha (ti si domov našli v centru, zatímco beci Malík s Rozsívalem bydlí na »venkově« blízko haly) domluvili, že je zbytečné denně honit na takovou dálku pět aut. A jezdí společně. „Žádný klíč na to, kdo bude řídit nemáme,“ prozrazuje Martin Straka. „Ale nejradši určitě jezdí Sáček,“ ukazuje na Petra Sýkoru.
Vášnivý řidič už odrostl své vášni pro sporťáky, do ferrari by beztak kvartet kolegů neusadil, a pořídil si prostorný vůz. „Všichni máme velké džípy, vejdeme se. Jen když vezeme navíc nějakou návštěvu, nebo třeba Růča jako zraněnej má nástup dřív, jedeme zvlášť. Jinak vždycky pohromadě. Svoláme se telefonem, určíme řidiče a místo srazu,“ popsal Straka.
Cesta je to zajímavá. Nejdřív sleduje břeh řeky Hudson, pak se zakousne mezi kopečky a lesy. Pořád má nejméně čtyři pruhy, ale asfalt je samý hrb a díra, no jako v Česku! Za přejezd mostu v obou směrech i hokejisté vytáhnou z kapsy dva dolary a čtvrťák k tomu (54 Kč). A taky musejí dbát na rychlost, povoleno je nejvýš 55 mil v hodině (88 km/h). „Ale deset nahoru se toleruje!“ upozorňuje Straka. „No, když vidíme, že máme zpoždění, tak to občas přišlápneme i víc. Ale žádná palba, to po tý cestě ani nejde,“ nalévá čistého vína. „Vlastně už jsme měli pár policejních zastávek. Kolik? Tak šest sedm… Ale pokutu jsme ještě nikdy neplatili!“ prozrazuje s úsměvem. „Jak policajti zjistili, že jsme hokejisti, tak nám odpustili. Snad je to tím, že se tady hokej zlepšil…“ vysvětluje si.

19.4.2006