Dušan Švento: Býval jsem punk

Dušan Švento přiznává, že švindloval na stovce, doma dostával nakládačku od holek a chtěl mít barevnou hlavu

Ještě v desáté řadě na tribuně cítíte ten závan větru, když se ďábelskou rychlostí prožene podél lajny. S míčem na noze za zády nechává nebohého beka a míří nejkratší cestou k brance. Slávistický vlasatý hurikán DUŠAN ŠVENTO (21), nepolapitelný levý záložník, slovenský fantom české ligy a jeden z tahounů sešívaných vzhůru tabulkou.

Jak stručně vysvětlíte, že Slavia hraje pohledný fotbal a navíc je úspěšná?
„Jsme dobrá parta, dobře se doplňujeme, starší s mladšími. Dobrý trenér a jsme dobře připravení. K tomu disciplína a pokora na hřišti. Slušná aktuální forma, je to dobře namícháno. Je to dost stručně?“

Netajíte se tím, že chcete titul. Počítáte s tím, jaké tlaky ještě musíte ustát?
„Máme obrovskou touhu být první. A touha bude větší než nějaké nervy. Psychicky se nebojím, jsme dobrý kolektiv, rozumní lidé. Nemám strach.“

Říkal Standa Vlček, že Slavia už nemá komplex věčně druhých. Ten mindrák že mladší necítí.
„Jsme mladí, hrajeme bez zábran, nebojácně. Žádný mindrák z minulosti není.“

Víte, že vás odborníci označili jako nejlepší zboží na českém trhu? Hráč za 100 milionů.
„Neřeším to, nechávám hodnocení na jiných. Jestli to tak berou, je to pro mě dobře. Třeba se v budoucnu někam podívám.“

Šel byste do Sparty?
„I když nejsem Pražák a mohl bych se na to dívat jinak, říkám předem, že bych určitě nešel. Asi bych tím zklamal fanoušky, spoluhráče i sebe. Ne, to nejde. Mám Slavii rád, dala mi hodně a nosím ji ve svém srdci.“

Jak vnímáte derby?
„Pozitivně. Je specifické, všichni jsou vyhecovaní a žije tím celá Praha. Pokud si takhle budeme stát v tabulce, bude to drama. Může se rozhodovat o titulu.“

Povězte, kde se ve vás vzala ta rychlost?
„Pracoval jsem na tom, dával si navíc rovinky. Nikdy jsem ale nezkoumal, proč jsem rychlý.“

Asi málo vážíte.
„Je to o načasování, dobré přihrávce. Umím se rozběhnout, překvapit soupeřova hráče.“

Jak jste běhal ve škole?
„To jsem rád neměl, chtěl jsem hrát fotbal.“

Za kolik máte stovku?
„Nikdy jsem si ji neměřil, ale lidi to zajímá. Vlastně jednou na gymplu, ale to jsme švindlovali. Dělali jsme si srandu z učitele, on byl na druhé straně a měřil a my si posunuli start. Pak nás chválil, jaké máme super časy.“

Už mají slávisté nový rituál? Aby se podařil titul…
„Jsme v kruhu na hřišti a před každým zápasem si řekneme pár slov. Nikdo nikomu nerozumí, všichni se překřikují, hecují, je to jen rámus.“

Vsadíte se v rámci kabiny na svůj titul?
„Ještě nic nepadlo, zbývá deset kol. Uvidíme, každý zápas bude teď víc a víc napínavější. Pak se dá nějaká sázka vymyslet.“

Šel byste dohola?
„Kdyby se řeklo všichni, tak jasně. Přece nebudu trhat partu. Vlasy dorostou.“

Co by na to řekla přítelkyně?
„Musela by se s tím smířit. Titul je titul, to by hřálo v srdci. Ale je to daleko, nijak se nesázíme.“

Nosíte čelenku, máte k ní nějaký vyhraněný vztah?
„Ani ne, i když teď nosím vítězné. Mám dvě, obě ještě drží. Je to spíš praktická věc. Aby mi nepadaly vlasy do očí, to bych se nedokázal soustředit.“

Nosil jste někdy kohouta? Vyrostl jste prý na punkové muzice.
„Ne, ne, číro jsem neměl, ale plánoval jsem nějakou barevnou hlavu, jenže jsem začal hrát ligu v Ružomberku. Nechtěl jsem být výstřední. Byl jsem za bažanta, nehodilo by se to.“

Byl jste rebel? Nebo se ta muzika neslučovala s postoji programového nesouhlasu?
„Ne, nejsem rebel. Ale mám kamarády, co v tom pokračují. Chodí jako punkeři oblíkaní, dělají ve městě bordel, jsou divocí, rebelové. Já jsem jen poslouchal muziku. Býval jsem punk, teď už ne.“

Co posloucháte?
„Konflikt, Davovou psychózu. Tu mám nejradši. Ale já z toho už vyrostl, poslouchám toho víc.“

Máte tři sestry. Jak se bojuje jednomu klukovi s takovou přesilou?
„Teď už nebojujeme, málo je potkávám. Jedna je v Los Angeles, druhá na Ibize, třetí je doma, té je dvanáct. Ale když jsem byl malý, byly velké bitky.“

Kdo vyhrával?
„Většinou sestry, byly starší a já byl takový malý smrkáč. Pak jsme ještě dostali od mámy, tak jsem byl bit dvakrát.“

Čím to je, že mají sestry tak toulavou krev?
„Nevím, ale už od osmnácti je to táhlo ven. Byly v Indii, fotily tam lidi i památky, život. Moc jsem to obdivoval. Dokázaly se o sebe postarat.“

Vy jste stejný?
„Kdybych nehrál fotbal, určitě bych cestoval. Ale ony jsou podnikavější. Třeba jely do ciziny na brigádu, dva měsíce pracovaly a pak si z toho platily školu. Procestovaly toho dost a zalíbilo se jim venku. Jedna je v Americe pět let, už je vdaná, ta druhá je na Ibize čtyři roky.“

Moc se asi nepotkáváte.
„Ale o to víc se těšíme všichni domů, návraty jsou krásné, dobíjíme energii. Když se sejdou všichni, jsou rodiče šťastní a to mám rád.“

Smíšek

• Má tři sestry. Natálii (28), Lýdii (26) a Denisu (12).
• Čím jezdí?
  Opel Astra, GTC. „Takové chutné žihadlo, jezdí super.“ Ale snem je bentley.
• Vzor?
  „Líbí se mi Totti, ten hraje hodně za útočníky, má geniální přihrávky. Ale taky Cristiano Ronaldo.“
• Zvláštní znamení?
  Rád se směje. S kumpánem Matejem Krajčíkem, pra-vým záložníkem, pořád vymýšlí fórky.

Věřím...

Studentík Dušan Švento, tvářička velebníčka i ďáblíka v jednom, slávistický rychlík a ligová hvězda. Jaký je mimo hřiště?

V Ružomberku studoval na Katolické univerzitě. Biologii a geografii. „Na nic jiného jsem se nehodil. Matika, fyzika, chemie? To by mě zabilo,“ obrací oči v sloup. O teologii ani neuvažoval. „Na to nejsem vhodný typ. Tak zarytý katolík nejsem, ale věřící jsem. Někdy si zajdu do kostela. I tady v Praze,“ povídá. Míří do Lorety, kousek pod Strahov, kde je Slavia v pronájmu. Ve ztichlém kostele zaklekne do lavice a zadumá se. Nemusí se modlit, jen přemýšlí.

Při rozhovoru občas mezi řečí prohodí: Když Bůh dá… Ať mluví o rodině nebo o fotbale. Teď je ale jeho víra nejsilnější. Je to víra a přesvědčení v titul Slavie. Vysokou školu skončil po prváku, šel do Prahy. Ještě chvíli uvažoval, že by pokračoval, ale pak se té myšlenky vzdal. „Dostal jsem se do nároďáku a už nebyl vůbec čas.“ Tak aspoň podporuje přítelkyni Sandru, která studuje medicínu. „Umývám nádobí častěji. Odmalička mi máma vštěpovala vztah k domácím pracím,“ práskne ještě na sebe, že je doma kuchyňka.