Režisér Chalupářů František Filip: Menšík mi zpustošil chalupu!

Pane režisére, kolikrát jste se za těch čtyřicet let vrátil do Višňové?
„Jednou. Kdybych se měl vracet všude tam, kde jsem se zesměšňoval, tak kam bych došel?“

Chápu, natočil jste přes 600 pořadů, seriálů a filmů. Chalupáři jsou z nich ale nejvysílanější a diváky nejžádanější.
„A já jenom čumím a žasnu, jak je to vůbec možné. Když jsem je točil, tady ten úspěch jsem nečekal ani přinejmenším. Vždyť já jsem je nechtěl vlastně ani točit.“

Proč? Že byste slevil z nastavené laťky?
„Ano. Měl jsem za sebou už seriály F. L. Věk a Sňatky z rozumu, a to byla sakra látka. V době normalizace v ní byly skryté myšlenky, se kterými lidé okamžitě souznívali. Podstatou scénáře k Chalupářům byla vlastně lež. Na vesnicích to opravdu takhle idylické nikdy nebylo.“

Scénář k Chalupářům vám tedy připadal laciný?
„Ano. Bylo to jako takové drobné spotřební zboží. To, co jsme natočili, byla selanka, takhle důvěrný a vřelý to na vesnici mezi lidma nikdy nebylo. Je to jen autorská nadsázka. Vždyť si vemte, byl natočen jen šest let po obsazení »spřátelenými« armádami. V té době ta věc v lidech stále doznívala a my přišli s takovou pohádkou. A pravým důvodem natočení seriálu podle mě bylo na podnosu naservírovat, že režim to myslí se všemi lidmi tehdejšího Československa jen dobře.“

Nakonec jste ho ale natočil.
„Jo. Potřeboval jsem práci a nakonec jsem si řekl, že příběh vlastně nemůže nikomu ublížit ani popudit ty, kteří seriál musí schválit. Tak jak tomu bylo u F. L. Věka. V roce 1969 se několik měsíců nesměl v žádném záběru objevit zapalovač, oheň či plamínek. Bylo to považováno za vyjádření podpory upálení Jana Palacha.“

Nakonec jste měl s Chalupáři stejně problém, když emigroval Waldemar Matuška, kterého jste si vybral k nazpívání úvodní písně.
„To ano. Mě tehdy ani nenapadlo, že by ji mohl zpívat někdo jiný. Když emigroval, seriál byl na pár let u ledu a nesměl se vysílat. Pak nějaká chytrá hlava vymyslela, že se bude reprízovat jen s úvodní hudbou. Bylo to směšné. Ještě více tím lidi upozornili na to, že existuje cenzura, ještě více se o jeho emigraci začalo mluvit. A naštvalo mě, že Matuškův hlas zlikvidovali bez mého vědomí.“

V čem tedy podle vás tkví čtyřicetiletý úspěch seriálu?
„Že je to dílko odpočinkové, nenáročné a lidské. Ale především se o to zasloužili naši špičkoví herci. Těm patří dík. Byla to dobrá práce herců, která z  plytkých příběhů »něco« udělala.“

Podle jakého klíče jste je vybíral?
„A víte, že už ani nevím? Jen si pamatuji, jak Jiří Sovák kroutil hlavou nad Josefem Kemrem a říkal mi, že není vůbec komediální typ! A já mu odpověděl, že právě proto budou skvělá dvojka. A měl jsem pravdu.“

Obsadil jste i Sovákova syna Jiřího Schmitzera. To byli spolu ještě v pohodě?
„No jéje! Vždyť to byl Sovák, který mě poprosil, abych dal jeho klukovi roli. A tak jsem to udělal a byl skvělý.“

Existuje nějaký herec, který v Chalupářích dostal roli a odmítl ji?
„Kdepak. Spíš byli tací, kteří by ji chtěli, ale nedostali.“

V době natáčení Chalupářů to ještě mezi manželi Jiřinou Bohdalovou a Radkem Brzobohatým klapalo. Proč jste dal roli jen jí, když jste je měl v F. L. Věkovi oba?
„No vždyť vám říkám, že roli nemohl dostat každý. Na ty dva mám ale krásnou vzpomínku. Když v průběhu natáčení Věka chystali svatbu, tak se  takhle jednou v šatně loučili se svobodou. A já jim hrál na housle! V roce 1982 jsem je obsadil oba do Dobré vody, a to už bylo mezi nimi pěkně zle.“

Vladimír Menšík byl silný astmatik a musel si píchat injekce. Bylo tomu tak už při Chalupářích?
„Už i předtím, při F. L. Věkovi. Obdivoval jsem, jak tu svoji nemoc zvládá, jak při ní dokáže podat tak ohromné herecké výkony. Když jsem s ním točil Tažné ptáky, už na tom byl moc zle. Nemoc ho dostala, nevěděl chudák, která bije. Měl jít napravo, šel nalevo. Nevěděl vůbec, co říká, a tehdy si odskočil z natáčení a koupil jen tak šest velkých váz, prý aby zabezpečil rodinu.“

Gabriela Vránová se vyjádřila, že jednou po natáčení jste měli večírek, Menšík se opil a všechny urážel.
„Ale to není pravda. To bylo 21. srpna a byla chuť jít do hospody. Tehdy to bylo ale o hubu, policie číhala na provokace. Tak jsem jim říkal, že  cestou z Višňové zajedeme raději k nám na chalupu na Sázavu, že tam také něco mám... Menšík to ale trochu přehnal, byl úplně hotový, a místo aby si odskočil, tam nám udělal v místnosti takový malý vodopád. Nikoho ale neurážel!“

Proč jste vůbec vybral k natáčení Višňovou a jak dlouho jste ji hledal?
„Jeden den. Višňová mi s tím kostelíkem připomínala jižní Čechy, odkud pocházím, tak proto. Navíc nebyla daleko od Prahy, to hrálo velkou roli, bylo to rychlé a ekonomické. Vždyť já tam tehdy jel se štábem a herci určitě víc než šedesátkrát.“

Točili jste tam jenom exteriéry, i chalupu se slavným orchestrionem jste vytvořili v ateliérech v Hostivaři.
„Bylo to rychlé a ekonomické. Přece nepojedu kvůli dvěma slovům u plotny desítky kilometrů. Seriál nebyl nákladný. Brali jsme ho opravdu jako spotřební zboží, takové malé zpestření v době normalizace.“

Co říkáte dnešním seriálům? Chybí jim něco?
„Především napsaný scénář. Není možné začít točit a za pochodu a bez rozmyslu ho dopisovat. Nedá se točit, aniž byste dopředu věděli, jak se bude příběh vyvíjet a jak skončí. Podle toho to potom vypadá.“

Co podle vás chybí dnešní filmové a televizní tvorbě?
 „Lidskost. Dneska se do všeho cpe násilí, krev a sex. A v takových Chalupářích sex nebyl, nebyla tam ani lidská nenávist, násilí či zloba. Právě to asi lidé rádi vidí. Je to sice trošku pohádka, ale lidsky příjemná.“

Kdy jste stál vůbec naposledy za kamerou?
„To už budou čtyři roky. Přemluvil mě k tomu Miroslav Doutil, že prý jsme spolu nikdy v životě nic nevytvořili. Tak jsem udělal 3 plus 1 s Miroslavem Donutilem a jsem rád, že jsem ho poznal.“

A co bude teď?
„Nic. Udělal jsem toho málo? A režisérovi to také musí myslet, musí být pohyblivý a mrštný. To by snad ještě šlo. Točit ale znamená točit pořád, nemít soboty a neděle. A to já si už nemohu dovolit. Moje paní je v mém věku a také už ji něco trápí. Nejde, aby byla doma sama.“