Bráchové Péťa (5) a Martínek (2,5): Slyší díky umělému oušku!
PRAHA – Péťa (5) a Martínek (2,5) Kudrnovští jsou bráškové a oba se narodili s těžkou sluchovou vadou. Navždy měli zůstat hluší, bez možnosti naučit se mluvit a s okolím komunikovat jen znakovou řečí. Narozdíl od většiny sluchově postižených dětí měli však štěstí.
Péťa (5) a Martínek (2,5) Kudrnovští jsou bráškové a oba se narodili s těžkou sluchovou vadou. Navždy měli zůstat hluší, bez možnosti naučit se mluvit a s okolím komunikovat jen znakovou řečí. Narozdíl od většiny sluchově postižených dětí měli však štěstí. Dostali kochleární implantát, vlastně takové »umělé ouško«. Teď už rozumí slovům a dokonce i mluví!
„Že Péťa neslyší jsme zjistili poměrně pozdě, až v roce a půl. Byl aktivní, když někde něco bouchlo, otáčel se. Neměli jsme zkušenosti s neslyšícími, takže jsme nic netušili. U Martínka jsme už od narození věděli, že může mít problém se sluchem,“ popisuje maminka Jana Kudrnovská.
V České republice totiž neexistuje narozdíl od jiných evropských zemí vyšetřování sluchu u všech narozených miminek v porodnicích. Ročně se u nás přitom narodí sto dětí se sluchovou vadou a někteří rodiče vůbec netuší, že jejich dítě neslyší.
„Sluchově postižené dítě se začne od slyšícího odlišovat až v době, kdy by mělo začít komunikovat mluvenou řečí,“ vysvětluje psycholožka Eva Vymlátilová z pražské motolské nemocnice s tím, že u neslyšících se nerozvíjí řeč, je omezeno učení a myšlení.
Šedesáti až osmdesáti takto postiženým dětem by mohl stejně jako Péťovi a Martínkovi pomoci kochleární implantát. „Optimální věk k zavedení implantátu je osmnáct měsíců až dva roky. Bez screeningu je však těžké včas operovat a každý měsíc, kdy dítě nemůže slyšet, se negativně projevuje na jeho vývoji,“ říká přednosta ušní kliniky Fakultní nemocnice v Motole Zdeněk Kabelka.
„Péťa dostal implantát ve tři a půl letech a Martínek ve dvou. Od operace dělají kluci neuvěřitelné pokroky. Implantát jim moc pomáhá. V rozvoji řeči, rozvoji osobnosti. Péťa už chodí do běžné mateřské školky a věříme, že bude moci navštěvovat i běžnou základní školu,“ říká maminka Jana a její synové, kteří měli mluvit jen pomocí znaků, jí skáčí do řeči. „Ve školce se mi líbí, mám kamarády a jezdíme na výlety,“ říká malý Péťa a jeho bráška se nenechává odbýt: „Já rád maluju, nejradši letadla.“
