PRAHA – Milost, kterou prezident Václav Klaus udělil učitelkám z mateřské školky v pražských Čimicích, kde loni málem zaživa uhořela pětiletá Sára Zachová, budí úžas a zděšení. Smířit se s tím nemohou ani Sářini rodiče. Chápou ho jako cynický vzkaz: život vašeho ani jiných dětí mě vůbec nezajímá…

Na pětileté Sáře se loni v dubnu od svíček, které učitelky rozmístily do třídy plné malých dětí, vzňal karnevalový kostým. Nešťastnou náhodu, jak učitelky tragédii označily, holčička málem nepřežila. Utrpěla popáleniny 2. a 3. stupně, prodělala několik transplantací kůže, řada operací ji ještě čeká. Následky ponese do konce života. Učitelkám, které Sáře utrpení způsobily, dal prezident milost – prý i s ohledem na postoj, který k případu zaujaly. Pro rodiče to znamenalo šok.
Ptají se: „Pane prezidente, o čem to, proboha, mluvíte?“ „Když se to stalo, mlčeli jsme, protože jsme věřili ve spravedlnost a nechtěli jsme nikoho ovlivňovat. Teď nás napadá, že to asi byla chyba, obrátilo se to proti nám. Pan prezident se evidentně spolehl na tvrzení učitelek, které se od počátku líčily jako oběti. Jedinou obětí je přitom samozřejmě Sára, což učitelky vůbec nepřipustily. Je jasné, že prezident ani netuší, co a jak se ve skutečnosti stalo,“ řekla zdrcená Michaela Zachová.

Postoj učitelek očima rodičů

❶ Sáru neuhasily učitelky, ale jedna z maminek, která ji odtáhla do sprchy. Učitelky hořící dítě polévaly trochou vody z konvičky a tloukly ručníčkem.

❷ Když byla u Sáry záchranka, učitelka se na maminku usmívala s tím, že půjde jen o puchýře. Tvrdila, že Sáru hasila vlastníma rukama. Ty však byly ohněm nedotčené.

❸ Učitelky rodičům dalších dětí tvrdily, že případ je nafouknutou bublinou.

❹ Se Sářinými rodiči komunikovaly jen písemně. Ačkoli je školka kousek od Sářina bydliště, obrázky od spolužáků poslaly poštou. Ve smlouvě na zapůjčení biolampy na ošetřování jizev, kterou rodičům původně nabídla místní radnice, stálo, že ji věnuje školka. Rodiče to odmítli. Přesto tím učitelky argumentovaly coby důkazem péče a starosti o Sáru.

❺ U soudu tvrdily, že děti se k hořící svíčce nemohly dostat, paruka z koudele se prý musela vznítit sama. Soudce konstatoval, že se pokusily klamat soud.

❻ Učitelky dodnes rodičům nevysvětlily, co se vlastně stalo, neuznaly odpověd-nost, neomluvily se. Na Sáru se nepřišly podívat, ani jí nezavolaly.

❼ Sářiny rodiče dokonce učitelky obvinily, že tragédii zavinili sami tím, že dceři dali masku z vysoce hořlavého materiálu. Tvrdily, že ve školce se svíčky běžně používají a že to rodiče věděli.

❽ Tutéž masku před tragédií měly na sobě i jiné děti. Učitelky proti ní neměly žádné námitky, obdivovaly ji a chválily. Podobné kostýmy na sobě při karnevalu měly i další děti.

❾ Sářina tragédie nebyla prvním hazardováním se životy dětí. Když Sára ve školce uklouzla a spadla na hlavu, učitelky rodičům nic neřekly. Vyšlo to najevo, až když si Sára doma stěžovala na bolesti. I laik ví, že při úrazu hlavy se musí dítě bedlivě sledovat, zda se neprojeví následky. Může totiž jít o krvácení do mozku a o život.

❿ Někteří rodiče už dříve své děti z obavy o jejich bezpečnost dali do jiné školky a na učitelky si stěžovaly na radnici. Ve školce se však nic nezměnilo.

Autor: (hš)
Foto pro Aha!: Michal Zach