Šéf KSČM Vojtěch Filip - Šikanovali mi děti, protože jsem komunista!

Co se vám vybaví, když se řekne sametová revoluce?
„Je to otázka zásadní změny systému v Československu a potažmo v České republice. Má několik znamének. To kladné je ve snazším kontaktu Čechů se zahraničím. Záporné znaménko pro mě hlavně je v zániku společného státu, jsem federální dítě. Maminka je Slovenka, tatínek je z Krkonoš. Takže pro mě těch 20 let je spojeno spíše s negativy ze začátku 90. let.“

Byli rodiče ve straně?
„Ano. Maminka z ní po událostech Pražského jara vystoupila, ale tatínek byl členem strany do smrti. Oba utvářeli moje názory.“

Ovlivnil jste i vy podobně svoje děti? Jsou levicoví voliči?
„Určitě. Syn je člen strany. Ani jsem ho nenutil. Dcera není členka, ale volí levici. Podle mého soudu je nepřesvědčilo to, co jim říkám já nebo moje žena. Nejvíce to jejich vědomí utvářelo právě to, jak lidé hloupě útočili na mě.“

Povídejte...
„Reakce byly různé. Musím říct, že si moje děti vytrpěly své. Ale zvládly to.“

To na ně někdo slovně útočil?
„Nebyla to jen verbální šikana, ale i šikana ve škole. O tom se špatně mluví, ale můžete vidět sbírku šibenic, které jsem dostal, a korespondenčních lístků s pomluvami, o kterých všichni věděli, že nejsou pravdivé. Moje děti zvlášť. Přesto se někdo snížil k těmto výpadům.“

Vrátíme se k vašemu dětství. V době Pražského jara vám bylo třináct, dva roky nato vstoupil do Socialistického svazu mládeže …
„Já hledal platformu, kde bych uplatnil celoživotní optimismus a elán. Hrál jsem divadlo, hrál jsem na kytaru v rockové kapele, která se jmenovala Pole.“

Kde jste jako rocker před revolucí sháněl desky?
„Poslouchal jsem Led Zeppelin, Deep Purple, Uriah Heep. I teď chodím na koncerty. K nahrávkám jsem se dostával různě. Snažil jsem se je koupit v bazaru, něco mi přivezli kamarádi ze zahraničí. Podle mě kdo chtěl, mohl se k tomu dostat. Chtělo to vytrvalost.“

Byl jste vždy »levičák«?
„Bezpochyby. Měl jsem na gymnáziu štěstí na učitele – hlavně na dějepis a občanskou nauku. Ovlivnila mě filosofie, od antické po marxismus a existencialismus. Nakonec je ze mě velmi zatvrzelý dialektický materialista.“

Na konci 80. let, kdy se schylovalo ke změně režimu, jste už byl ve straně. Jak jste vnímal atmosféru doby?
„V té době jsem byl velmi zaměstnán, věnoval jsem se plně práci, omezil jsem koníčky, tak nějak jsem se odřízl od společenského života. Byl jsem poslancem městského národního výboru, do kterého mě zvolili v roce 1984.“

Musel jste ale tušit, že se něco děje. Takže jaké byly vaše pocity…
„Zaujala mě debata ze září 1989 s bývalým kolegou z kapely, který byl v Československé straně socialistické. Ptal se mě, co budu dělat, když budu zodpovědný za činy komunistické strany. Řekl jsem mu: „Jestli dojde ke společenskému pohybu, a k tomu dojít musí, protože na věčné časy není nic, tak jestli se režim změní k lepšímu, budou posuzovat lidi podle práce a nebudou se uchylovat k odsuzování lidí podle toho, kde byli a k čemu se hlásili.“ A já se za svoji práci nestyděl nikdy, nestydím se za ni ani dneska.“

O některých věcech se v minulém režimu nediskutovalo, např. o politických procesech v 50. letech. Váš stranický kolega Miroslav Grebeníček je v nové knize nepřímo obhajuje stanoviskem, že to, za co popravili Miladu Horákovou, bylo ilegální ve všech režimech…
„Každý máme nějaký názor a Grebeníček má na ten svůj právo. Bylo by podivné, kdyby ho neměl. Pronásledování jeho rodiny bylo jedno z nejtrapnějších v novém režimu.“

Proč nejtrapnějších? Jeho otec Alois se jako vězeňský dozorce prokazatelně dopouštěl nelidského chování.
„Útok na Miroslava byl veden právě proto, že byl v čele KSČM. Nemohli vyčítat nic jemu za jeho práci, a tak mu vyčítali jeho tatínka.“

Grebeníček ale svého otce i přes všechno až donedávna důsledně bránil…
„Každý bráníme rodiče, ať už je skutečnost jakákoliv. Také bych nikdy bez odezvy nepřipustil útok na své rodiče. Tohle někomu vyčítat je trapné.“

A co obhajoba režimu? Někteří členové KSČM na něj nedají dopustit.
„Vůbec nemějte za to, že KSČM obhajuje minulý režim. Nostalgici už jsou dávno v jiných stranách. Ti nejsou u nás, to se obraťte na jiného předsedu...“

Za minulý režim jste se museli omluvit. Mnozí tvrdí, že jednou nebylo dost…
„Hlásíme se k prosincovému sjezdu KSČ, tedy k omluvě. Vždy jsme říkali, že nejsme tak hloupí, abychom opakovali chyby předchůdců. A mnoho lidí vstupovalo do strany až v roce 1990. Takže pokud nás někdo vidí jako pokračovatelku minulého režimu, hluboce se mýlí.“

Když se vám tedy tahle spojitost příčí, proč rovnou nezměnit název strany?
„Jsme demokratická strana, kde rozhoduje členská základna. Otázka názvu strany byla předložena stranickému referendu a to rozhodlo o zachování názvu.“

Co vám z minulosti nejvíc chybí? Třeba nějaký produkt, který zmizel z pultů.
„Já nejsem spotřební typ.“

To říkáte jen proto, že jste komunista.
„Ne, opravdu. Když jdu na nákup, tak jdu jen do Terna tam u nás. Žena chce do Makra, ale tam já ze zásady nejdu. Ten krám mě přímo odpuzuje.“

Je tam toho moc, že ano...
„Ne, je to tam prostě hnusné. Když jsme tam byli, ženě řekli, že má moc velkou tašku a musí ji odložit. Pak se tam nedalo platit kartou.“

A co vám tedy chybí?
„Chutnal mi jeden typ sýra, který se tehdy vyráběl. Svého času byly dobré i nakládané rybičky. Jsou to obvykle maličkosti, které umím nahradit, ale měl jsem k nim nějaký vztah. Chybí mi dobré české boty.“

Prestige se ještě vyrábí. Nosíte je někdy?
„Tak jo, nosím. Ale tady v práci ne, samozřejmě.“ (směje se)

Nedávno jste byl na dovolené na Rhodosu a potkal se tam s expremiérem Milošem Zemanem. O čem jste se bavili?
„Nebavili jsme se o gripenech, jak psal ten pán, který nás vyfotil. A jestli mu to přijde vtipné, tak já si zase myslím, že to je trapné. Netajím se tím, že každý rok jezdím na konferenci Dialog civilizací, a že to považuji za významnou událost.“

Jste s panem Zemanem přátelé?
„Vycházíme spolu velmi dobře. Samozřejmě se politicky přeme, což je přirozené vzhledem k tomu, že jsme v jiných částech toho spektra.“

Co vám pověděl na korupční kauzu »zákon za milion«, ve které figuroval komunistický poslanec Jiří Dolejš?
„Smál se mi. Říkal jsem, že se mi sice může vysmívat, ale že jsem udělal všechno pro to, abych stranu očistil. Oba místopředsedové rezignovali.“

Jak se díváte na spor o euroústavu? Líbí se vám role prezidenta Klause coby »agenta provokatéra«?
„Odmítám frázi agent provokatér. Ne kvůli tomu, že bych souhlasil s jeho názory, ale proto, že to je prezident republiky. Navíc, chtělli zahájit diskusi k tématu, nezbývalo mu, než vyprovokovat ty líné byrokraty ve vládě Mirka Topolánka k nějaké aktivitě.“

Líní byrokrati jsou spojováni hlavně s minulým režimem.
„Tak špatné ministry jako Topolánkova vláda neměl ani minulý režim. To byli větší odborníci. Podívejte se na pozici Bohuslava Chňoupka (v letech 1971 až 1988 byl ministrem zahraničních věcí, pozn. red.) a na Karla Schwarzenberga. Můžete Chňoupkovi vyčítat, co chcete, ale když napsal knihu o Andym Warholovi, tak ji přeložili do desítek jazyků a navíc ho uznávali jako diplomata.“

Pane Filipe, co Vy budete dělat 17. listopadu?
„Mám volno. Budu se starat o vnuka Vojtíška, kterému bude přesně 37 dní.“

Bude Vojtíšek v KSČM stejně jako vaše děti?
„Nemůžu vědět, co bude za 18 let!“