Musíte vědět! 9. června 2006 • 14:00

Bože, prosím, moji dceru ne... Děsivé tajemství Borise Rösnera (†55)

PRAHA – Poslední rozloučení s hercem Borisem Rösnerem (†55) za sebou ve středu zanechalo kromě obrovského smutku a žalu i jedno temné rodinné tajemství.

Naše rodina je prokletá

„Naše rodina má nad sebou jisté prokletí, už jen tím, že předčasně umíráme,“ přiznal nedávno sám Boris Rösner kletbu, která nad jeho rodem visí. A poprvé tak otevřel téma, kterého se léta sám strašně bál. Poprvé začal mluvit o osudu.

„Matka zemřela ve třiapadesáti, a tak si říkám, že musím přežít tu třiapadesátku, a bude to dobrý,“ doufal ještě před lety Boris Rösner. Svou matku ale nakonec »přežil« o pouhé dva roky. Pak ho položila na lopatky rakovina plic. A to i přes jeho obrovskou vůli a odvahu bojovat. Předčasná smrt se nevyhnula ani jeho otci. „Můj otec zemřel, když mu bylo devětačtyřicet a mně čtrnáct,“ zavzpomínal před časem. A od té doby jen velmi, velmi opatrně, aby nikdo nic nezaslechl, obracel oči k nebi. „Čím jsem starší, tím víc věřím, že tam nahoře něco nebo někdo existuje, kdo nás maličko směruje, hlídá, nakopává. Všimni si, že když někdo umírá, jeho poslední slova a pohled patří nahoru, že se »k němu« obrací,“ přiznal Boris Rösner ve svém posledním rozhovoru pro Mladou frontu DNES. Nač narážel? Co si tak moc pár dní před vlastní smrtí přál? Aby Bůh ochránil před strašlivou rodinnou kletbou jeho jedinou dceru Gabrielu (30)! Spolu s manželkou Alicí totiž další dítě mít nemohli. A on svou dceru moc miloval. „Ani moje matka nemohla mít po mně další dítě, protože se mnou měla těžký porod,“ otevřel herec v jednom z posledních rozhovorů téma rodinných dramat. Téma svého těžkého osudu, tvrdých ran života, třeba té, kdy už ve třech letech přišel o jedno oko.
Na rodinnou kletbu myslel v posledních dnech před smrtí stále častěji. A modlil se. V bezesných nocích prosil Boha, aby už tu strašnou rodinnou kletbu zrušil. Orodoval za své nejbližší. Za milovanou manželku Alici a především za dceru Gabrielu.
Boris Rösner věděl, že smrt už je blízko, a věřil, že až dá tu největší oběť, to rodinné prokletí definitivně skončí. A zapřísahával osud: „Já jsem ten poslední, koho z mého rodu stihla ta strašná kletba. Ta kletba příliš brzké smrti...“