Sovětský generál Jazov (†95): Smrt pučisty proti Gorbačovovi!
Je to přesně 30 let, co první várka sovětských okupantů začala opouštět Československo. Stvrzení paktu přesně před 30 lety přihlížel také ministr obrany Dmitrij Jazov (†95). A smrt má ošklivý smysl pro humor. Právě pro maršála, který se s rozkladem impéria nikdy nesmířil, si toto úterý přišla. Tedy v předvečer 30. výročí našeho vítězství a jeho prohry...
„(Dne) 25. února v Moskvě ve věku nedožitých 96 let po těžké a dlouhé nemoci zemřel maršál Sovětského svazu Dmitrij Timofejevič Jazov,“ uvedlo v úterý na svém webu ruské ministerstvo obrany. Že vám jeho jméno mnoho neříká? S československou historií je však spjato až příliš úzce.
Šéfem okupantů
„Ten den považuji za neobyčejně úspěšný,“ prohlásil přesně před 30 lety prezident Václav Havel (†75) v Moskvě poté, co si s protějškem Michailem Gorbačovem (88) »plácli« na stažení vojsk a první várka Sovětu se vydala směr Moskva. Smutnit tehdy mohli především důstojníci. „Pro ně bylo daleko lepší sloužit tady. Byli lépe placení, měli tu rodiny a mohli u nás sehnat zboží, které bylo v Sovětském svazu nedostatkové,“ popsal Aha! historik Libor Svoboda. Právě dobré vzpomínky musel na Československo mít také Dmitrij Jazov. Ten byl na přelomu 70. a 80. let de facto nejmocnějším mužem u nás.
Nezvratný konec
Velel totiž Skupině středních vojsk, tedy sovětským vojákům, kterých se ještě v únoru 1990 na našem území nacházelo přes 70 tisíc. Plus 40 tisíc jejich rodiných příslušníků. Když pak už coby ministr obrany měl Jazov na povel téměř třímilionovou sovětskou armádu, jen těžce nesl, že taková dohoda s Československem je jen dalším krokem k postupnému rozpadu sovětského impéria. Tomu se pokoušel ještě zabránit krvavými zásahy v Pobaltí, když ale ani to nepomohlo, obrátil se proti svému chlebodárci.
Podceněný puč
Byl to totiž právě Gorbačov, kdo Jazova do funkce šéfa armády dostal. Sliboval si od něj poslušnost, ale místo toho se jej Jazov a další komunističtí zastánci starých pořádku v srpnu 1991 pokusili odstavit. „Puč selhal na nedostatku podpory obyvatel a armády. Nepodařilo se zpacifikovat všechny významné politiky, zejména Borise Jelcina,“ vysvětluje historik Svoboda. „Byl jsem blázen,“ měl se pak kát ve vězení Jazov. Vyvázl ale lacino. Zproštěn byl obvinění za svou roli v puči, unikl i stíhání za masakry civilistů v Pobaltí.
Kariéra Dmitrije Timofeviče Jazova
*V listopadu 1941se přihlásil do armády. V té době mu bylo 17 let, ale přidal si rok, aby mohl narukovat. Posléze se zapojil do bojů na východní frontě.
*Od ledna 1979 do prosince 1980 velel Střední skupině vojsk v Československu.
*V druhé polovině 80. letech byl velitelem Dálnovýchodního vojenského okruhu. Jeho schopnosti v této funkci údajně zapůsobily na generálního tajemníka KSSS Gorbačeva, což později Jazovovi zajistilo funkci ministra obrany.
*V nové roli byl ústřední postavou krvavého potlačení protestů v ázerbájdžánském Baku (19. – 20. ledna 1990), které si vyžádalo přes 140 mrtvých a téměř 800 stovek raněných. Začátkem roku 1991 Jazov vyslal jednotky do Litvy a Lotyšska, které měly za úkol zamezit snahám odtrhnout se od SSSR. V březnu loňského roku byl Jazov litevskými soudy v nepřítomnosti odsouzen za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti na 10 let. Rusko označilo soud za politicky motivovaný a generála odmítlo vydat.
*Funkci ministra obrany Jazov zastával od května 1987 až do srpna 1991, tedy až do puče. Po 18 měsících vězení se dostal ven díky amnestii prezidenta Ruské federace Borise Jelcina († 76).
