Polární liška spí přímo na sněhu nebo na ledu. Pro jiná zvířata by to znamenalo jistou smrt!

(Profimedia.cz)

23. prosince 2007 • 02:00

Polární liška je zvíře dvou tváří. V zimě si oblékne sněhobílou hustou kožešinu, díky které je schopná přežít kruté arktické podmínky a dlouhá období polární temnoty. Krátkého léta si také užívá naplno, samozřejmě v jiném kabátě. Je nesmírně odolná a skromná. Stočit se uprostřed závěje a pěkně si v mnohastupňovém mraze zdřímnout?

Jenže ona… Dokáže přežít nejkrutější mrazy!

Pro většinu by se podobný úkon rovnal rozsudku smrti. Pro polární lišku je ale tohle každodenní rutina…

Bez ocasu umrzne
Liška má tělo dlouhé asi 60 cm a k tomu skoro stejně dlouhý ocas. Ten jí slouží v zimním období jako vynikající přikrývka. Liška je bez svého huňatého ocasu v zimě ztracená a čeká ji jistá smrt.
Kožich skvěle hřeje
Krásně sněhobílá srst sice polární lišku chrání před mrazivým počasím, zároveň je ale jejím prokletím. Právě kvůli kožešině totiž lidé lišku loví ve velkém a dokonce ji i chovají na farmách pro kožešinu. Kožíšek je to sice pěkný a teplý, výrobu jednoho takového kousku ale zaplatí životem 20 zvířat.
Uši jsou dokonalým radarem
Sluch se vždycky hodí. Lišky neustále sledují všechny zvuky v okolí, natáčí uši jako dva malé radary. Zároveň je ale umí sklopit k hlavě, aby je tím ochránily při sněhové vánici.
Zrakem se řídit nemůže
Zrak liška nemá zrovna nejlepší. V zimě je buď tma, nebo se od okolního sněhu odráží oslňující slunce, takže vlastně ani moc dobrý zrak nepotřebuje.
Super výkonný čumák
Liška je psovitá šelma a má tedy vynikající čich.

Hustý kožich je nezbytný
Polární liška je skvěle vybavená k životu na nehostinných sněhových pláních. Díky hustému a dlouhému kožichu může bez problémů přežít až čtyřicetistupňový mráz! Srst je samozřejmě bílá, což činí lišku na sněhu takřka neviditelnou. Zajímavé je, že pokud zrovna na území, kde liška žije, není z různých důvodů sníh dokonale bílý, přizpůsobí se její srst a získá lehce našedlou, nebo namodralou barvu. V létě je ovšem všechno jinak. Liška ztratí svou hustou bílou kožešinu, zbarví se do šedohněda a přes léto vypadá jako úplně jiné zvíře. Vzhledem k tomu, že v tu dobu je její životní prostor bahnitý a skalnatý, opět se stává neviditelnou. Lišky jsou zkrátka mistři ve splynutí s okolím.

Domov jí přes zimu zamrzne
V zimě polární lišky v podstatě nemají kde spát. Všechno kolem je zamrzlé a liškám nezbývá než se stočit do klubíčka uprostřed závěje, schovat si citlivý čumáček pod ocas a tímto způsobem se zahřát. S příchodem jara je všechno jinak. Liškám jako by někdo do žil vlil novou krev. Začnou se shánět po partnerovi, a když ho najdou, založí spolu rodinu a nastěhují se do nory, kterou si vyhloubily už minulé jaro. Tu se snaží rozšiřovat tak, aby se do ní vešla celá rodinka i s několika mláďaty. Samec pečlivě hlídá noru i okolí, vyhrazuje si teritorium, které značkuje močí a trusem. V květnu nebo v červnu samice porodí až 11 potomků a strhne se mela. Celou tundrou se nese kňučení a vytí, kterým se lišky dorozumívají. Občas se dokonce stane, že jednu noru obývají dvě samice, které si navzájem pomáhají při výchově mláďat.

Hlavně rychle dospět
Dospívání polárních lišek musí být opravdu rychlé. Jaro a léto jsou v tundře velmi krátké. Třítýdenní mláďata už jsou schopna vyrazit s matkou na obhlídku okolí, když je jim 68 týdnů, matka je odstaví. Ještě jim rodiče stihnou ukázat, jak se loví potrava a začátkem podzimu už se o sebe musí mláďata postarat sama. První zima bývá pro mladé lišky opravdu krutá a leckdy osudná.

Lumíci jsou lahůdkou
Polární liška má, vzhledem k místu, kde žije, poměrně chudé možnosti potravy. Hlavní lahůdkou jsou pro ni lumíci, ale nepohrdne ani ptákem. Velmi ráda vybírá ptačí hnízda a živí se vejci. V zimě je o pořádnou potravu nouze, takže k chuti přijdou ryby vyvrhnuté na břeh moře.

Kuriózní přátelství
Obyvatelé polární stanice na mrazivém kanadském severu byli nedávno svědky velice neobvyklé situace. Vzniklo zde fantastické přátelství, které se podařilo jednomu kanadskému fotografovi zvěčnit. Každé ráno se nedaleko stanice setkal obrovský lední medvěd s maličkou samičkou polární lišky. Dováděli spolu, honili se po sněhu a medvěd, který by jinak bez problémů lišku zabil jediným mávnutím tlapy, se dokonce se svou přítelkyní dělil o potravu. Scéna se opakovala každý den několik týdnů. Vědci nechápavě kroutili hlavou, protože lední medvěd je znám tím, že je velmi nevrlý vůči jakýmkoliv jiným zvířatům.