Eva Burešová (24: Kdo zaplnil prázdné místo v její posteli!
21 fotografií
V seriálu Modrý kód září Eva Burešová (24) jako usměvavá sestřička Petra. Při pohledu na její štíhlou sportovní postavu by asi málokdo řekl, že ve skutečnosti je maminkou ročního Nathaniela. Úsměv z tváře jí nemizí, i když to v životě nemá jednoduché. Na jaře od ní odešel partner, a tak nyní Eva s malým synkem musí zvládat natáčení, zkoušky i představení v divadle…
Takže máte štěstí na klidné dítě…
„Ano, i v noci spinká. To ho většinou kojím a mám u sebe v posteli. Stejně tam máme prázdno, takže spíme spolu. Mazlíme se a je to moc příjemný. Nathánek jde spát v osm hodin, tak si to sám nastavil. Zazpívám mu a on spí do půlnoci bez probuzení. Já si vytáhnu korálky a začnu vyrábět šperky. Mě uklidňuje a baví. Otevřela jsem si už i stránku na Instagramu, kde pak náramky prodávám. Všechny peníze, co za ně vydělám, jdou na dobrou věc. Pokaždé jinam, ale vždycky dětem. Jak mám malýho, vidím všechno jinak. Zjistila jsem třeba, že ani nepotřebuji spát.“
Proč?
„Je to přežitek, naprosto zbytečná věc! A nebaví mě to. Do svých dvaceti let jsem byla schopná spát třeba do dvou do odpoledne. Tím jsem ztratila spoustu času. Od té doby, co je malej na světě, mě víc baví žít. Spát nechci, protože vím, co všechno potřebuju udělat.“
Ale bez spánku to přece nejde…
„No to ne, trochu spát musím, ale omezuju to na minimum. (směje se) V noci si k synovi lehnu a spíme třeba do sedmi nebo do osmi. Když je krásně, tak se na ráno těším. Skočíme do pekárny, koupíme si croissant, já si k němu dám kafe a jdeme se projít na Vítkov. Tam Nathan kouká na holky, jak běhají. (směje se) Užíváme si to. Teď se ten život konečně snažím žít.“
Takže se nyní vše točí jen kolem práce a syna…
„Je to tak. Vždycky po natáčení nebo po představení jdu okamžitě domů. Neexistuje, že bych šla na skleničku. Doma si pak hraju s Nathanem. On je teď můj život. Žádný randění, párty, nic takovýho. Ale nevadí mi to.“
S otcem vašeho syna jste se rozešli poměrně nečekaně. Jak jste vše zvládala po jeho odchodu?
„Občas mi bylo a je smutno. Ne proto, že jsem bez něj, ale protože jsme si to nikdy pořádně nevyříkali. Od rozchodu jsme se viděli asi dvakrát. Ráda bych s ním zašla na kafe a všechno si vyjasnila, ale tu šanci mi nedal. Nemám to v sobě uzavřené. Nevím, jak synovi jednou vysvětlím, proč s jeho tátou nejsme spolu. Věřím ale, že se to časem vyřeší a bude to v pohodě. Musí. Máme společné dítě a budeme se kvůli němu vídat celý život. To, co se stalo, beru jako životní lekci.“
Celý rozhovor najdete v Nedělním Aha!
21 fotografií
