Lábus a Kaiser: Legendární Kubrt a Staník po 30 letech...
41 fotografií
„Buď zdráv, Kubrte!“ Legendární větu ze scénky Jiřího Lábuse (68) a Oldřicha Kaisera (62) zná asi každý. Ano, Kubrt se Staníkem, Sněhurka, proměna v mouchu nebo protivná bába ve vlaku. Hity z ikonického pořadu Možná přijde i kouzelník ožívají znovu na jevišti Divadla Kalich. Komici sice zestárli, ale na skvělých výkonech a pověstném šarmu jim to neubralo. Jiří Lábus prozradil, jaké to je, opakovat fóry po letech.
Jak dnes lidé reagují na vaše legendární scénky?
„Dobře! Pamatují si je a vracejí se do svého mládí. Je to pro ně asi příjemný a my jsme za to rádi. Netušili jsme, že když jsme to s Oldou před třiceti lety vymýšleli, že se jim budou smát ještě další generace. To by nás v té době v životě nenapadlo.“
Která z těch scének je vaše nejoblíbenější?
„Mám strašně rád Sněhurku a samozřejmě Kubrta.“
Do této scénky zapojujete diváky. Třeba na premiéře vám čulibrka a vozembouch předváděl Milan Peroutka…
„No to jo, ale to byla náhoda, že to byl on! Pokaždé si někoho z publika vytáhneme. Lidi to umí tak dobře, že to kolikrát vypadá, že je vše připravený, ale není. Opravdu je náhoda, koho si vybereme. Ale překvapuje nás, že všichni chlapi udělají ten vozembouch úplně perfektně!“
Vaše scénky jsou hodně veselé, jak to děláte, že se na jevišti neodbouráte?
„Musím to vydržet! Tím, že je hrajeme tak dlouho a často, jsem na to připravený. Ale stane se, že si něco přidáme, a pak přijdou takový hodně zábavný improvizace. Naštěstí já vydržím docela dost a Olda taky.“
Ve scénkách hrajete nejen mužské, ale i řadu ženských postav. Nezačít se smát, když se vidíte v ženských šatech, nemůže být snadné…
„Někdy není, ale jsme zvyklí. Protože jsme na všechno byli jen dva, museli jsme se v ženských střídat. Olda hrál vždycky ty mladý a atraktivní holky a já ty strašný báby. No a to mi zůstalo dodnes. Vždycky říkám, že ty mé báby jsou koncentrátem všech žen, které znám!“ (směje se)
Nedávno se v kinech objevil zatím váš poslední film, Hastrman, tam jste měl vážnější roli, zahrál jste si sluhu…
„To je pravda. Prvního sluhu jsem hrál už v šestnácti letech, kdy jsme při gymnáziu měli divadelní kroužek. Bylo to v Čechovově hře Medvěd. To byl můj první sluha a toto byl druhý po strašně moc letech.“
Sluhu jste ale hrál i v pohádce Lotrando a Zubejda, ne?
„No vidíte, to máte pravdu, to už je taky hrozně let! Takže v tom případě je to můj třetí sluha.“ (směje se)
A v obou rolích jste se setkal s koňmi, tady jste kočíroval i dvojspřeží. Musel jste se to naučit?
„Jen mi vysvětlili, co říct, jak zamlaskat, jaká použít citoslovce nebo jak tahat za uzdu. Blízko stál majitel koně, který je řídil trošku na dálku, a nesmírně mně pomohl. Vypadá to, že je řídím já, ale řídili jsme je vlastně společně. Tady byli strašně hodní koně, tak hodný jsem na natáčení ještě nikdy neměl. Už od školy mám z koní respekt.“
Proč?
„Na DAMU jsme měli jízdu na koni jako povinný předmět. Řekli nám, že když kůň jede z kopce, tak že se máme předklonit. Já se předklonil tak, že jsem mu udělal kotrmelec přes hlavu, a ten kůň si oddychl, zakroutil hlavou a podíval se na mě s výrazem: Co to mám za debila? (směje se) A potom jsem jednou jezdil na koni na statku.“
Co se stalo tam?
„Řekl jsem jim: Dejte mi strašně hodnýho koně, protože já nejsem dobrý jezdec. A nějakýho klidnýho. Dali mi tak klidnýho koně, že pode mnou spadnul a usnul! (směje se) Tak starý to byl kůň. Spadl na zem a já s ním. To ale nebylo při natáčení, to byl můj soukromý výlet."
Celý článek najdete v tištěném Deníku Aha!
Lábus o filmovém Hastrmanovi: Roli jsem vzal kvůli Ondrovi Havelkovi!
41 fotografií
