Juraj Herz (80) se sebezapřením v Terezíně: Proč dodnes nenávidí Poláky?
Začátkem šedesátých let se režisér s minulostí vyrovnával ve filmu Transport z ráje. To bylo donedávna naposledy, co navštívil terezínskou pevnost, ke které cítí silný odpor. Nyní se tam vrátil, aby se zúčastnil konference a nebylo to pro něj vůbec lehké. Sám totiž pro svůj židovský původ v dětství pobýval v koncentračních táborech Ravensbrück a Saschsenhausen.
V Terezíně se mu nelíbilo
Terezínská pevnost, kde bývalo židovské ghetto a věznice pražského gestapa, probudilo u Juraje Herze pochmurné vzpomínky. "Atmosféra je tu těžká, dusivá. Příliš nerozumím tomu, že tu lidé mohou žít. Já mám tohohle města plné zuby," neskrýval svůj odpor režisér v Litoměřickém Deníku. Členové jeho rodiny se nechali pokřtít, ale nacistickým represím neunikli. Rodina byla transportována do koncentračního tábora, který desetiletému Jurajovi nadobro ukončil dětství.
Rodina zázračně přežila
Osud tomu chtěl, že se stalo nemožné. "Já, otec i matka jsme se doma nakonec zase sešli. Nikdo totiž nevěřil, že přežijeme. Byli jsme hubení už před transportem. První umírali ti silní a mohutní, kterým najednou scházela energie," prozradil jeden z hrůzostrašných paradoxů života v lágru.
Nenávist k Polákům
Pobyt v táborech smrti ho pochopitelně navždy poznamenal a Juraj Herz, vzhledem k hrůzostrašným zkušenostem, nadobro zanevřel na polské sousedy. "Já jim nemůžu přijít na jméno. To, jak se v koncentráku chovali, nezapomenu. Kradli, byla to zvířata," tvrdí režisér a hned se podezíravě rozhlíží, jestli nějaký Polák v dosahu není. Příbuzný slovanský národ si nelichotivé hodnocení vysloužil možná i tím, že v Polsku vládly vždy silné protižidovské tendence.