Ošetřovatelku obrala o kufřík
„Na nádraží se kradlo vždycky a bude se krást dál. Jinak to nejde.“ Tak pravil románový Josef Švejk v nejznámějším románu spisovatele Jaroslava Haška a o této smutné pravdě se 24. března 1924 na vlastní kůži přesvědčila i ošetřovatelka Marie Hanušová.
Jak o týden později napsal deník Československá republika, Hanušová přijela do Prahy na Wilsonovo nádraží s cílem najít si v hlavním městě práci a bydlení. Mám já to štěstí, pomyslela si, když ji v nádražní hale zastavila mladá dívka s tím, že Hanušová jistě přijela za prací a nemá kde bydlet. Slečna hned nabídla, že s ubytováním si nemusí dělat starosti, ona jí byt opatří – a pěkný! Kufřík s ošetřovatelčinými věcmi zatím uloží v nádražní šatně a hned za Hanušovou přijde.
Nepřišla – zmizela v nádražním mumraji. Okradená se v slzách obrátila na policejní komisařství, kde oznámila, že jí cizí holčina drze šlohla kufřík se šatstvem a prádlem v celkové hodnotě 1000 korun. Teprve tehdy měla skutečně štěstí – pražští detektivové totiž podle popisu zlodějku vypátrali a zajistili u ní i všechny věci Marii Hanušové patřící. Dlouhoprsťačka se jmenovala Anna Maryšková, bydlela na Žižkově a skončila před trestním soudem.
