Nekonečný chmatácký příběh
Tohle je případ dvou recidivistů z roku 1972. Stručně řečeno: dvou chmatáků. A protože dobový tisk decentně zamlčel jejich totožnost, budeme jim říkat třeba Míša a Ríša.
Oba pocházeli z Desné na Jablonecku, ale čest městu proslavenému keramikou a sklem nedělali. Naopak! Oba párkrát přemístili různé věci z místa na místo jiné, aniž by se ptali majitelů, zda s tím souhlasí. Tím se Míša s Ríšou nezabývali, inu – pobertové. Ne vždy se jim ale dařilo. Občas se jim na stopu dostala bývalá Veřejná bezpečnost, v jejichž poutech skončili. A dál to bylo stereotypní – obžaloba, soud, kriminál.
Vězení se tenkrát říkalo nápravně-výchovný ústav. Kdo by ale věřil, že tam Míšu s Ríšou vychovají a napraví, byl by blázen. Odseděli si své, a když byli zase venku, chystali další ničemnosti. Jako třeba krádež auťáku. Jenže dlouho s ním nejezdili, protože ho nabourali. Pak se Míša vypravil do kanceláře Jabloneckých skláren ve Smržovce, kde štípl 1300 korun, a to byly tenkrát velké peníze! A opět ten scénář. Zatčení, obžaloba, soud a kriminál! Jak mohli Míša s Ríšou doufat ve velkorysost odvolacího soudu, těžko pochopit. Ale zkusili to. Marně. A zase za nimi zapadl vězeňský katr a za mřížemi čekání, až trest vyprší. Nekonečný chmatácký příběh…
