Vdovec u soudu nepochodil
Kromě trestních soudů existovaly za Rakouska-Uherska i c. k. soudy obchodní. O jednání pražského obchodního soudu referoval deník Čas 20. listopadu 1910. Předmětem byla žaloba manžela a matky jisté R. Kolářové, která přišla o život při železničním neštěstí na východě Čech.
Citujeme z listu: „Manžel Josef Kolář žádal o 5000 korun náhrady za duševní útrapy, 1060 korun pohřebného, 832 korun roční doživotní renty nebo 20 800 korun kapitálu pro zmenšenou způsobilost výdělkovou, 800 korun renty nebo 22 000 korun kapitálu jakožto náhradu ztracené výdělkové činnosti své ženy a konečně 240 korun renty nebo 5000 korun kapitálu pro výdej vzrostlý jemu posluhou. Matka Kolářové žádala roční doživotní rentu 160 korun nebo 4000 korun kapitálu jakožto náhradu ušlých alimentů.“
Tolik žaloba. A verdikt soudu? Vdovec příliš nepochodil, matka zesnulé na tom byla lépe. „Josefu Kolářovi byly přiznány a zaplaceny útraty pohřební a ostatní v obnosu 840 K. Nárok matčin na rentu byl přiznán v celém rozsahu.“ Pro představu čtenářů o hodnotě tehdejší koruny: učitel pobíral ročně plat 1200 korun, inženýr a technik cca 2000 korun, nižší úředník 6000 korun, ředitel školy cca 7000 korun, vyšší úředník 12 000 korun. Kdo přesáhl roční příjem 1200 korun, platil daň z příjmů.
