César

Césarovo »vězení« bylo zavalené po kolena odpadky. Páníčka-sběrače nešťastný hafan viděl, jen když přivezl další »humus« do své zapáchající sbírky. Osamocený César si nakonec žalostným nočním »pláčem« pomoc přivolal.
Asi osmiletého nešťastníka se ujal Moravskoslezský spolek na ochranu zvířat. „Slzy se mi hrnuly do očí. Pohled na balkon byl děsivý. Souvislá vrstva výkalů! Další byla u vchodových skleněných dveří,“ vzpomíná zachránkyně Barbora. César je ale tak inteligentní a důstojný pes, že i když žil v odpadcích, své bydlení si nechtěl znečišťovat ještě víc a potřebu dělal pouze venku na balkoně a u dveří, odkud venkovní svět viděl.

Když k němu Barbora přišla, jen apaticky ležel, vše pozoroval a bručel. „Hrozně se bál. Strachy se ani nepohnul. Po dvou hodinách se mi ho podařilo odvést. Když jsem ho venku pohladila, strachy se počůral. Jen stál, nehýbal se a třásl se hrůzou,“ líčí Barbora první setkání. Po krátké procházce venku nasedl César do auta a odjel k dočasné pěstounce do Domašova nad Bystřicí. Cestou se díval z okna a nakonec si vděčně položil hlavu na ramena své zachránkyně. Když zjistil, že lidská ruka umí pohladit, už před ní neuhýbal a za pár hodin si sám čumákem říkal o přídavek. Dnes, po pár měsících, se s nadšením muchluje. Dělá maximum, aby si vymazlil skutečný domov s hodným pánem.

Jméno César dali pejskovi zachránci jako projev obdivu za to, že ani v pekelných podmínkách neztratil svou důstojnost, charakter a duši. Dobře mu bude spíše u starších lidí. Potřebuje společnost, i když vydrží sám. Samoty si už užil moc, a tak chce být co nejvíce se svým člověkem, který mu všechno zlé vynahradí. Má hygienické návyky, a tak klidně může žít v bytě. 

César už má nový domov, ale desítky pejsků stále čekají na nové páníčky (a paničky, samozřejmě).

Fotogalerie

5 fotografií