Michal David (65) o své životosprávě, kutilství i »nové« Kleopatře...
Bez jeho hitů se žádná pořádná party neobejde. Jeho písničky si broukají lidé napříč generacemi a chytlavé melodie dokážou zvednout ze židle i do té doby zapřísáhlého netanečníka. Velký úspěch ale zpěvák a skladatel Michal David (65) zažívá, i co se muzikálů týká. Jedním z nejúspěšnějších byla Kleopatra, která se příští rok v únoru po 25 letech vrátí do Divadla Broadway na exkluzivních 25 repríz v obnovené premiéře a v novém nastudování. Mimo hudbu se pak Michal věnuje kutilství, jeho vášní je také vaření, a to i přesto, že nedávno zapracoval na své formě a postavě, kterou si od té doby drží. V soukromí je už přes čtyřicet jedna let šťastný po boku své manželky Marcely. Radost jim dělá především šestnáctiletý vnuk Sebastian, který zdědil hudební vlohy po dědovi. Co řekl Michal o vzniku Kleopatry? Jakou radu má na hubnutí? A jak by se živil, kdyby nedělal muziku?
Michale, Kleopatra se dočká po čtvrtstoletí nového kabátu. Jak byste ji jako autor po letech zhodnotil?
„Dvacet pět let uteklo a Kleopatra je už dneska legenda, takže hrát ji v té staré formě asi už není úplně in. A taky si myslíme, že na ni přijde i mladé publikum, takže to musíme trošku omladit, musíme jí dát nový kabát, nový rozměr. Nebudeme předělávat aranže, ale určitě si dáme záležet na zvuku. Taky jsme muzikál omladili interprety, to znamená, že jsou v něm mladé Kleopatry – Nelly Řehořová, Charlotta a samozřejmě Kamila Nývltová, která jako jedna z těch původních zůstala. Také budou nové kostýmy, nová scénografie, úplně nové projekce, takže bude to moc fajn.“
Na svém kontě máte spoustu úspěšných písní a skladeb, které se dodnes hrají napříč generacemi. S muzikály je to stejné, přesto Kleopatra nějak vyčnívá. Co to s vámi dělá?
„Přiznám se, že na tiskovce, když jsme prezentovali chystanou obnovenou premiéru s tou novou projekcí, tak se mi úplně naježily chlupy. Říkal jsem si, jak to zase prostě funguje, že je to ten úplně stejný adrenalin jako před těmi pětadvaceti lety, kdy jsme tady zažívali premiéru a kdy publikum vestoje tleskalo 10 minut v kuse. To bylo neskutečné. Tak na to jsem si vzpomněl a tak mě to zase trošku dostalo.“
Když jste psal ke Kleopatře tehdy muziku, už jste tenkrát tušil, že ty písně budou hit?
„Písnička Teď královnou jsem já už byla napsaná. Tu jsem měl v hlavě už třeba v roce 1997 nebo 1998, kdy jsem přemýšlel, že bych někdy nějaký muzikál jednou třeba udělal. Ale tehdy jsem si na to ještě netroufnul, protože Karel Svoboda už měl tehdy Draculu, ale to byla ta inspirace. A když byl Karel pak u mě, tak jsem mu to pouštěl a on říkal: »Nebuď blázen a napiš muzikál, protože tenhle hit ti to prodá. Jediné, co mě štve, že jsem to nenapsal já.« (usmívá se) Takže jsem se rozhodl, že to samozřejmě udělám, ale tehdy jsme si bohužel procházeli těžkým obdobím, kdy nás v devíti letech na leukémii opustila naše dcerka Míša, takže se ten můj pocit, co jsem zažíval, tehdy hodně do té muziky propsal. Takže asi možná proto je tam spousta silných písní, které jsou hrozně emoční, protože to je něco, co je skutečné a není to umělé. Není to něco, co by bylo prvoplánové. Ta Miška v tom samozřejmě je, zvláště třeba ve velké písni o Nilu a v těch dalších věcech, takže určitě ten muzikál je možná silný právě i tím, co jsem prožil. A nebylo to jen tohle, protože nám ještě zemřel po třech měsících libretista a textař Zdeněk Borovec, který to měl se mnou celé dělat. Takže Kleopatra měla těžký porod.“
Michale, vás ale, kromě Kleopatry, čeká ještě jedno výročí...
„Ano, čeká mě Damichi 25 let. Formaci jsme sice založili v roce 2001, ale až 2003 jsme nahráli první cédéčko u Sony Music, tak na to se těším, protože 17. prosince začínáme v Ostravě, 19. v Brně a 20. prosince budeme mít v O2 universu pražský koncert. A bude to taková, řekl bych, velká italská show a myslím, že lidi se tam přijdou pobavit, zatančit si a zazpívat na ty největší italské hity.“
Před časem jste hodně zhubnul. Jak si nyní udržujete postavu a formu?
„Třikrát týdně cvičím a dodržuju stále životosprávu, to je to nejdůležitější. Jenom upozorňuju, že neberu žádný Ozempic ani žádné Mounjaro tablety, to vůbec! Absolutně jsem proti tomu a vím, jaké to může mít důsledky, neboť už znám spoustu lidí, kteří s tím mají skutečně velké problémy. Nikomu to nedoporučuju! Ona si spousta lidí myslí, že já si taky něco píchám, tak v žádném případě, udržet si nějak formu, to je celé jenom o disciplíně.“
Zvykl jste si tedy na dodržování životosprávy?
„Najel jsem na to a pak se musí člověk držet. Taky si dám někdy svíčkovou nebo si dám kachnu se zelím a s knedlíkem, ale druhý den už musím být hodný a zase si váhu hlídat, aby se to nedostalo do nějakého extrému.“
Vy jste ale vášnivý kuchař. Umíte uvařit spoustu pokrmů napříč světovými kuchyněmi. Nesvádí to pak víc k porušování životosprávy?
„Dá se skvěle vařit i dietně. Mám rád thajskou kuchyni, takže hlavně ostrou, to jsou věci, které určitě nejsou na tloušťku, tam se občas u toho pálivého jídla dokonce i zhubne. Člověk si jenom musí ten jídelníček upravit.“
Takový druhý domov máte, Michale, na Tenerife. Jak často tam pobýváte?
Nejen to se dozvíte v tištěném APŽ číslo 23.
