Pavlína Danková - Srazila se s kancem

Nezapomenutelný je její zážitek z první cesty autem, které si zrovna koupila – srazila se s kancem!

Moje první auto:
Stará dacie, kterou zdědil bývalý manžel po otci a pak jsem ji dostala já. Skoro na každé křižovatce mě pěkně vypekla – byla to děsná zkušenost a dobrá škola. Když se porouchala tak, že oprava už by nestála za to, byla jsem vlastně šťastná.
Moje nejdražší auto:
Subaru Impreza, kterou jsem měla asi před sedmi lety. Ve čtyřkolce jsem se cítila docela dobře. Jen si pamatuji, že úplně první jízda rovnou z autosalonu skončila tak, že mi na výpadovce vběhlo přímo před kola několik kanců. Rána jako z děla, no a jelo se hned do servisu.
Můj sen:
Auto pro mě není nejdůležitější, a tak ho nemám zahrnuté ve svých snech. Ale kdybych si mohla vybrat, asi by to zase byla nějaká čtyřkolka, teréňák. Je teď v tomhle směru hodně hezkých modelů, určitě by bylo z čeho vybírat. Ale není to reálné, tak se tím moc nezabývám.
Jak vzpomínám na autoškolu:
Autoškolu jsem dělala před 23 lety, tak už si toho vážně moc nepamatuju. Testy i jízdy jsem udělala napoprvé (moc jsem ty papíry chtěla), takže to myslím proběhlo bez historek.
Nejhorší chvíle za volantem:
Za volantem ani nejsou, ale jako spolujezdec trpím čím dál víc. Jezdím denně, většinou sama, a tak jsem zvyklá mít vše pod kontrolou. Když to ovládá někdo jiný, znervózňuje mě to a málokomu věřím. Navíc je mi poslední dobou jako spolujezdci v autě nevolno, tak si umíte představit, když jedeme točit třeba do Ostravy, jak si to užiju. Bez pilulky už ani ránu. A to jsem v mládí dokázala trávit třeba hodinu na kolotoči. Ach jo…
Moje zkušenost se stopaři:
Stopaře neberu, jako ženská mám strach a sama jsem taky nikdy nestopovala. Jediný chlap, kterému bych zastavila, by byl maximálně můj syn. A to jen proto, abych mu vynadala, že stopuje. (usmívá se)

Autor: Josef LOUDA