Příběh nejmenšího človíčka světa... Byla »velká« jako tužka, poprala se s osudem
LONDÝN – Fotka maličkého miminka ležícího vedle téměř stejně velké tužky dojala tehdy, před rokem a půl, celý svět. Americká holčička Amillia Taylor je dodnes nejmenším děťátkem světa, kterému se podařilo přežít.
Teď je jí už 18 měsíců. Když není po jejím, dupne si malou nožičkou, ohrne spodní ret a své přání znovu roztomile, ale důrazně zašvitoří. Rodiče jí říkají »naše miniprimadona«. Jenže je to právě tenhle bojovný duch, který malé Amillii zachránil život.
Přišla na svět ve 22. týdnu, vážila méně než 30 deka a měřila 24 cm, její téměř průsvitná kůže připomínala rýžový papír. Neobyčejný příběh o boji na život a na smrt se začal odvíjet v červnu roku 2006. Tehdy zoufalá maminka Amillie zalhala lékařům, aby tak zachránila život svého miminka.
Učitelka Sonja Taylor (37) toužila s přítelem Eddiem po miminku až příliš dlouho na to, aby si je nechala nakonec vzít. Pokoušeli se o dítě předlouhých 12 let. Jednoho dne se jejímu příteli zdálo o malé holčičce. Sen byl natolik živý, že si do detailu pamatoval tvář miminka. Brali to jako šťastné znamení. Následně, po druhém umělém oplodnění, Sonja skutečně otěhotněla. Nastaly ale komplikace. Tehdy doktorům zalhala, že je ve 21. týdnu těhotenství, ačkoliv byla teprve v osmnáctém. Kdyby řekla pravdu, lékaři by předčasně narozené miminko nenechali žít. Děťátko přišlo na svět v 21 týdnech a šesti dnech, když Sonja nedokázala ukrutné bolesti způsobené infekcí dále snášet.
„Viděla jsem samozřejmě její fotky, ale stejně mě nikdo nedokázal připravit na to, jak je maličká, byla jsem v šoku,“ říká rodička, které dovolili podívat se na miminko až týden po porodu. Malence lékaři po jejím narození neříkali jménem, vždy mluvili pouze o »miminu« a její život počítali na hodiny. Ona ale boj o přežití nakonec vyhrála.
Ve čtyřech měsících měla stále příliš slabé plíce, potřebovala kyslík a léky na astma. Vážila pouhých 1,8 kg! Lékaři rodiče varovali, že může trpět vývojovými problémy, ale obavy byly zažehnány, když se po měsíci doma poprvé usmála. Ve 13 měsících vyslovila první slůvko. „Když vidím, jak je šťastná, a pomyslím na to, že jsem ji měla potratit, je mi z toho zle. Doufám, že můj příběh ukázal celému světu, že bojovný duch dokáže překonat všechny překážky,“ uzavírá Sonja, která je nyní znovu ve třetím měsíci těhotenství.
Autor: (šum)
