Naďa Konvalinková: Tajemství mého hubnutí!
7 fotografií
Během schůzky s herečkou Naďou Konvalinkovou (61) máte pocit, že je všechno skvělé, že právě obdržela nějakou skvělou zprávu, anebo venku i přes podzimní chmury panuje krásné počasí. Ve skutečnosti přišla o několik minut později, protože nemohla zaparkovat a počasí nestálo za nic. Zkrátka ji jen tak něco nerozhodí a špatné myšlenky si nepřipouští. A jak čtenářům Nedělního Aha! prozradila, rozhodně to nehraje. Za vším jsou jen roky meditací a duchovního přístupu k životu.
Naďo, působíte pořád tak rozesmátě a optimisticky. Jak jen to děláte?
„Zakazuju si negativní myšlení. Nastavím svou mysl tak, abych špatné myšlenky, strachy a úzkosti, které občas přicházejí na každého z nás, protože život není jednoduchý, přetvořila na jejich nejoptimističtější formu.“
Prosím vás, jak tohle jde?
„Musí to jít. Hlavně, když vyjdu ven, všechny starosti nechám za dveřmi. Smutných zpráv a informací, které na nás čučí z různých médií, je hodně. Já jdu proti tomu a na lidi se spíš usmívám.“
Zakázat si negativní myšlení asi není pro každého jednoduché. Prozradíte recept?
„Před několika lety jsem se zúčastnila meditací s budhisty, kde jsem se učila, jak takovou myšlenku úplně zastavit. Jakmile mě nějaká negativní myšlenka napadne, řeknu si stop! Chyba! Je to samozřejmě o tréninku. Člověk si to musí uvědomovat, musí na to myslet a dávat si pozor, aby neposílal do vesmíru negativní myšlenky.“
Za jak dlouho jste do tohoto stavu mysli dospěla?
„Učím se stále a stejně mi ty myšlenky chodí. Naše vědomí pracuje pořád. Zavřete oči a minutu sledujte, co vám právě probíhá hlavou. Zjistíte, že ta minuta je šíleně dlouhá a myšlenky jdou jedna za druhou. Je to těžké, je to práce na sobě, ale rozhodně se vyplatí.“
Takhle podobně přemýšlí a nahlíží na svět i vaše kolegyně a kamarádka Květa Fialová… Před časem nám to svěřila v rozhovoru.
„Květa, ta zásadně. Ta už tím úplně žije, od ní jsem se vlastně začala učit. Jsem infikovaná Květou Fialovou, která už žije jenom pozitivně.“
Jak se to v praxi projevuje?
„Třeba jedeme na zájezd, lije jako z konve, obloha je samý černý mrak, všichni nadávají a Květa řekne: »Vždyť je to nádherně dramatické nebe. A matička Země potřebuje pitný režim«. Čili vždycky se dá téměř ve všem najít něco pozitivního. I na vysloveně tragické situace by měl člověk pohlížet s odstupem a nenechat se trápit.“
Těžko lze ale třeba najít něco pozitivního na stavu naší současné politické scény.
„Nadávat nemá cenu. Já se za naše politiky modlím.“
Ale jděte, za ty vyžírky a prospěcháře?
„Když jim budeme posílat negativní myšlenky, tak ten mrak negativity nad nimi ještě víc zhoustne a nebude cesty ven. Myslím, že je dobře, když se odhalují špatné věci a věřím, že když to tak půjde dál, přijde spravedlivější vláda. A slušnost bude mít v naší zemi opět své místo.“
Jste přesvědčená, že vysílaná energie, ať kladná nebo záporná, skutečně ovlivňuje život na Zemi?
„Dokonce jsem i někde četla, že kdyby bylo o dvě procenta více duchovních lidí, stačili by to tady svým pozitivním myšlením vyčistit tak, že by už nikdy nebyly války. Jelikož se o tom již delší dobu mluví, hodně lidí se stává duchovnějšími.“
Jako dítě jste prožila rok v dětském domově. Jak dalece vás tato zkušenost poznamenala?
„Nechci se k tomu vracet. Ve své třinácté komnatě jsem o tom pohovořila z toho důvodu, že se starám o pěstounské rodiny. Pomáhám jim už jedenáct let. Jelikož jsem rok v dětském domově sama byla, vím, co to obnáší. Miminka potřebují motivovat doteky, musí se pochovat, zkrátka je potřeba se jim plně věnovat. Na to v kojeneckém ústavu není dostatek sestřiček.“
Jste patronkou nadačního fondu Rozum a cit pro opuštěné děti. Co konkrétně tato práce obnáší?
„Navštěvuji pěstounské rodiny a pořádáme různá setkání. Rodiny znám osobně, včetně jejich problémů. Obě ředitelky mě průběžně seznamují s tím, co se v nadaci děje a v současné době řešíme dospívající děti a příspěvky na studium a doučování. Přispíváme na týdenní jazykové kurzy s rodilým mluvčím a spoustu peněz poskytujeme na zdraví pěstounských dětí, konkrétně na péči o jejich dříve zanedbaný chrup. Jak bohužel různé firmy chudnou, končí a propouštějí, projeví se to negativně i na darech pro naši nadaci.“
Také roky bojujete s přebytečnými kilogramy. Kdy jste vlastně začala poprvé nabírat na váze?
„Bylo to po porodu. Ještě po těhotenství jsem shodila na původní váhu, ale pak šla ta kila pomalu nahoru.“
Zdá se, že v poslední době jste našla ten správný recept na hubnutí. Můžete našim čtenářkám prozradit něco o své životosprávě?
„Je to takový věčný boj. Diety, které přicházely, sice pomohly shodit, ale vzápětí přišel jojo efekt a člověk nabíral ještě víc. Pak jsem potkala paní doktorku Cajthamlovou a Petra Havlíčka, kteří mi řekli, že jím málo a špatně. Takže teď je ta cesta těžší, kila jdou dolů pomaleji a když ten nastavený režim nedodržím, tak se to zastaví. Ale už ne tolik. Je to otázka discipliny, jím šestkrát denně a cvičím. Problém ovšem nastává, když nemám čas.“
Nemohu se nezeptat na vašeho bývalého manžela Oldřicha Kaisera. Jak spolu vycházíte?
„Jsme přátelé. Máme s Oldou normální a bezvadný vztah.“
Kde Naďu uvidíte?
„Mám tři nové věci. Hru »Herci jsou unaveni« v divadle Braník, s níž ale jezdíme i na zájezdy. Pak »Stará dáma vaří jed« ve Viole a »Sheldon a jeho matka paní Levinová« v Řeznické ulici. A o Vánocích půjde znovu muzikál Janka Ledeckého Vánoční zázrak. Jinak hrajeme s Květou Fialovou, Libuškou Švormovou a Vaškem Postráneckým již šestnáct let Štiku k obědu, Tureckou kavárnu s Vaškem Vydrou. Mám toho opravdu hodně, hraji skoro každý den.“
Modelka...
Kromě divadelních prknen můžeme Naďu Konvalinovou spatřit také jako modelku na přehlídkovém molu. Již několik let působí společně s kolegyní a kamarádkou Květou Fialovou (83) v týmu módní návrhářky Ilony Donátové. „Je to báječná zkušenost a náramně si to užívám. Koukám se, co dělají mladá děvčátka přede mnou a pokouším se je napodobit. S Ilonkou spolupracuji již několik let, mám od ní přenádherné věci a každým rokem se mi to zdá všechno ještě krásnější,“ pochvaluje si spolupráci Naďa.
S hubnutím může pomoci i meditace
7 fotografií
A taky, že je to dědičné po mamince nebo po tatínkovi 
