Pohřeb Josefa Vinkláře (†76): Když skanula poslední slza, začal... Mejdan u ředitele!
PRAHA – Takové poslední rozloučení by si zcela jistě přál herec Pepíček Vinklář (†76), člověk, který s oblibou pořádal bujaré večírky až do ranního kuropění. Stejné gesto včera udělal ředitel Národního divadla Ondřej Černý, který po hodinovém loučení v Národním divadle, kdy plakalo i nebe, sezval všechny herce do soukromí své kanceláře.
Ale ne zvrácený, naopak důstojný, plný citu, vzpomínek a úcty, jak by si to Pepíček přál
PRAHA – Takové poslední rozloučení by si zcela jistě přál herec Pepíček Vinklář (†76), člověk, který s oblibou pořádal bujaré večírky až do ranního kuropění. Stejné gesto včera udělal ředitel Národního divadla Ondřej Černý, který po hodinovém loučení v Národním divadle, kdy plakalo i nebe, sezval všechny herce do soukromí své kanceláře. Tam proběhl důstojný večírek plný citu a vzpomínek na herce, jenž minulou středu podlehl rakovině plic. Chlast a zvrácenosti? Tak na to nikdo z pozvaných hostů ani nepomyslel! Snad nejhůř nesla odchod svého kolegy a kamaráda herečka Iva Janžurová (65), kterou dělilo jen několik vteřin od toho, aby zkolabovala!
Při posledních slovech – herectví mu bylo neutuchajícím snem, se Iva Janžurová jen stěží dokázala udržet na nohou, marně hledala slova a s chvějícím se hlasem a slzami na krajíčku s velkými obtížemi dočetla svůj projev. Pak už následovalo jen vzlykání a smutek.
Poslední zvonění Josefa Vinkláře přišlo náhle, nečekaně a naprosto nevhod! „Vždy si dělal, co chtěl, ne to, co mu doporučili lékaři, a výsledek je ten, že už teď není mezi námi,“ jako by lehce káral při posledním rozloučení svého dlouholetého kamaráda spisovatel Arnošt Lustig.
Včera v jednu hodinu odpoledne se nad Národním divadlem, jehož byl Josef Vinklář členem, zatáhla obloha a obličeje tisícovky lidí, kteří se s ním přišli rozloučit, poznamenal smutek a slzy!
Široká veřejnost si však nemohla nevšimnout, že čestnou stráž u hercovy rakve, jež byla obložena desítkou věnců a kytic, stálo i pár herců, kteří zřejmě pozapomněli na důstojné oblečení. Richard Krajčo si suverénně vlezl na jeviště v džínách a v prapodivné čelence na hlavě. „Ten Krajčo nemá trochu úcty v těle, v čem to přišel? Už aby se tam místo něho postavil někdo jiný,“ šeptaly si vyděšeně v průběhu pohřbu dvě postarší dámy.
Jako dokonalý gentleman vplul za řečnický pult herec David Prachař, který smuteční projevy Jiřiny Bohdalové, Ivy Janžurové a Arnošta Lustiga odlehčil dosti netradičním způsobem, a to fotbalovými výsledky Slavie, jejíž byl Josef Vinklář celoživotním fanouškem. „Pepíku, chci ti říct, že Slávia porazila Steaua Bukurešť 2:1 a my máme první tři body,“ promluvil směrem ke světle hnědé rakvi Prachař.
Slavnostní rozloučení s hercem, který dokázal obměkčit srdce každého diváka, trvalo přesně hodinu a skončilo písní Ani k stáru ze Svěrákova filmu Vratné lahve. Herci, jenž se vystřídali coby čestná stráž u Vinklářovy rakve, se po obřadu do jednoho odebrali do horních pater Národního divadla, kde už na ně čekal ředitel, jenž pro zúčastněné uspořádal malé posezení. Věřme, že Pepíkovu smrt jeho kamarádi a kolegové důstojně zapili a vzpomínali na něho jenom v dobrém.
