AMARTINA NAVRÁTILOVÁ 50 - Aha! blahopřeje

Zní to neuvěřitelně, ale nejúspěšnější tenistka všech dob v týdnu – ve středu 18. října – oslavila padesátiny! Tento text je blahopřáním deníku Aha! i připomenutím jedinečné sportovní kariéry slavné české rodačky.

Z hor na antuku (0–10 let)
Narodila se 18. října 1956 v Praze jako Martina Schubertová, první roky života ale prožila v Krkonoších, kde byl její otec členem horské služby. Rodiče se ale rozvedli a s mámou přesídlila do Řevnic, kde ji jako pětileté babička vrazila prvně do ruky tenisovou raketu. Že se stane profesionálkou, se definitivně rozhodla v devíti letech, když Rod Laver vyhrál dvakrát po sobě Grand Slam. Tenisu ji naučil adoptivní otec Miroslav Navrátil, který ji na skútru vozil po turnajích, posléze se přidal trenér Jiří Parma.

Krok do neznáma (10–20 let)
Už na svém prvním turnaji byla v semifinále. Hrála levou rukou, bekhend zprvu obouruč. Rychle se stala českou žákovskou a dorosteneckou jedničkou, v roce 1973 vstoupila mezi profesionálky. Rok na to v Paříži vyhrála v mixu svůj první grandslamový titul a v Orlandu taky turnaj ve dvouhře. „Vydělala jsem 10 000 dolarů, ale nechali mi jen 17 dolarů denních diet, zbytek jsem musela odevzdat na ČSTV,“ vzpomíná. „Tenis je buržoazní sport a mít v něm nejlepší hráčku světa je nežádoucí,“ znělo od komunistů! Proto se taky s tatínkem dohodla: Z turnajů v USA už domů nejezdi, jen tak dokážeš velké věci. „Bylo to těžké, nevěděla jsem, zda ještě někdy uvidím rodiče,“ vybavuje si. V srpnu 1975 při U.S. Open požádala v Americe o azyl, stala se emigrantkou.

Tenisová královna (20–30 let)
V roce 1978 prvně dobyla dvouhru ve Wimbledonu, na posvátné tenisové půdě. V Československu to tehdy KSČ zapírala. „Ve Wimbledonu jsou už známy všechny čtyři semifinalistky. Jsou to Evertová, Wadeová a Cawleyová,“ znělo z TV zpráv. Stala se také světovou jedničkou (10. července 1978) a zůstala jí 332 týdny, víc než šest let. Od roku 1981 vystupovala na turnajích pod vlajkou USA. Vyhrávala tolik a s takovou převahou, že z tenisu na několik let udělala nudnou záležitost.

Sama ale snila o jediném – podívat se zpátky domů. To se jí splnilo až těsně před třicítkou – v Praze na Štvanici s týmem USA vybojovala Pohár federace. Češi ji nadšeně vítali, tajní agenti špehovali. „Děkuji vám moc. Trvalo jedenáct let, než jsem se mohla vrátit domů. A doufám, že nebudete čekat dalších jedenáct let, abyste mě zase viděli,“ pronesla tehdy k aplaudujícím tribunám.

Rozchod a první bye-bye (30–40 let)
Ve svobodné zemi se odvážně přihlášila k menšinové sexuální orientaci. „Vždy mě ženy přitahovaly, ale nevěděla jsem, že to je sexuální přitažlivost, dokud se to nestalo,“ prohlásila. Jejím životem prošlo pár přítelkyň, nejznámější byl vztah někdejší Miss Texas Judy Nelsonovou. Po sedmi letech se rozešly a Judy u soudu ještě vyhrála víc než milion dolarů odstupného. V listopadu 1994 se rozhodla s tenisem skončit. „Žila jsem mnoho let jako v tunelu bez konce a těším se, až vyjdu na světlo.“ Užívala si, surfovala, lyžovala, potápěla se, fotila africkou přírodu.

Babička válí! (40–50 let)
Bez tenisu vydržela do roku 2000, pak se vrátila a hrála úspěšně čtyřhry. V roce 2003 v mixu s Indem Paesem vyhrála v 46 letech naposledy Wimbledon, v Aténách 2004 si splnila i olympijský sen. Definitivně se rozloučila letos na US Open. Pohádkově – s trofejí z mixu! Scénu opouští po 33 letech s 344 tituly (167 z dvouher, 177 v deblech), z toho 59 grandslamovými. „Odcházím, protože chci, ne protože musím,“ pronesla spokojeně. Na turnajích vydělala 21 mil. dolarů, dalšími aktivitami prý dalších asi šedesát!

Druhá půle (+50 let)
Dnes je z ní tedy penzista. „Bezva, všude mám slevy,“ směje se. Věk si nepřipouští. „Padesátka je jen číslo, moc to neprožívám. Prostě mi začala druhá půlka života,“ říká s nadhledem. Ví, že se nudit nebude, tak rozmanitá je paleta jejích zájmů. „Mrkněte občas na www.martinanavratilova.com, tam vždy bude, co dělám.“

Její nej... hlášky:
● „Moment vítězství je tak strašně krátký, aby se dalo žít jen pro něj a nic jiného.“
● „Představovala jsem si, že když vyhraju Wimbledon, tak se přestane točit zeměkoule. Samozřejmě, že nepřestala. A bude se točit, i když já už hrát nebudu.“
● „Soumrak mé kariéry trvá déle než samotná kariéra některých hráček…“
● „Nejsem mystik, spíš naopak pragmatická. Ale na mou duši věřím, že jsem se narodila proto, aby se ze mě stala Američanka. Amerika na mě čekala. Dala mi přátele, prostor a svobodu, vzpěračské nářadí a správnou stravu.“
● „Sotva jsem prožila to blaho, odpálit míč přes síť, poznala jsem, že tohle je můj svět, můj nejkrásnější svět.“
● „Chtěla jsem dát lidem odvahu, aby žili svůj život naplno a věk je neomezoval. A aby šli za svými sny, ať už jsou jakékoliv.“
● „Nemohoucnost je věc pohledu. Pokud umíte aspoň jednu věc dobře, jste pro někoho potřebný.“
● „Jak já jen nesnáším nálepky, škatulkování! Těším se na den, kdy ve spojení se mnou bude napsáno tenistka, ne homosexuální tenistka. Musejí snad heterosexuálové ustavičně vysvětlovat, že jsou heterosexuální? Proč se potom totéž chce po homosexuálech?!“
● „Doufám, že když skončím, lidé budou mít pocit, že jsem něco znamenala.“
● „Rozdíl mezi prostou účastí a obětováním je stejný jako mezi vejcem a šunkou. Slepice se účastní, vepřík obětuje.“
● „Čím víc lidí se přihlásí k homosexualitě, tím menší to bude téma.“
● „Kdokoli řekne: Nezáleží na tom, jestli jsem vyhrál, nebo ne, pravděpodobně prohrál.“
● „Je snazší dělat svou práci dobře než vysvětlovat, proč ji dobře neděláte.“
● „Strach vám nic nevyhraje. Strach neinspiruje. Se strachem nedokážete nic.“
● „Ještěže jsem to auto vyhrála já, protože Jenny Capriati (tehdy 14letá – pozn.) by ho stejně neuměla řídit.“
● „Je daleko snazší hrát proti tomu, koho nenávidíte. Můj problém je, že takových je strašně málo.“
● „Máme prezidenta, který si myslí, že je kovboj. Bushova zahraniční politika teroristy spíš vyrábí, než aby je potírala.“
● „Když jsem kritizovala Bushe, posílal mě zpátky do Česka. Když teď řeknu, že jsem naštvaná na Klause, snad mě nepošlou na Sibiř!“

22.10.2006