Fotbalista Černý poznává, jaké jsou nástrahy velkoměsta

„Manželka to má horší,“ říká strádající hvězda Slavie

Jenže JAROSLAV ČERNÝ (28) se nakonec ukázal jako nejpovedenější zimní přestup sešívaných.

Na hřišti dravý nebojácný záložník byl nejlepším hráčem třeba při utkání na slavném Tottenhamu, v soukromí ale působí až zakřiknutě. „Jsou daleko lepší fotbalisti…,“ říká skromně ten, který byl zvolen slávistickou Hvězdou února. Přestože červenobílé angažmá zatím vychází na jedničku s hvězdičkou, obětí v osobním životě je víc než dost: „Hráči přijdou do novýho klubu a většinou už znají nějaké spoluhráče z dřívějška. Horší to mají jejich manželky a rodiny.“ A jsme u jádra pudla, teda vlastně boloňského psíka, dalo by se říci. Právě čtyřletá fenka Nela a hlavně manželka Martina rodákovi z Horního Benešova chybějí v Praze nejvíc.

„Nemám rád, když přijdu z tréninku do toho prázdnýho bytu (pronájmu od fotbalisty Romana Lengyela – pozn. aut.). Strašně se těším, až se to dá dohromady a budeme zase bydlet spolu,“ říká Černý a podle hlasu poznáte, že to je pravda.

A proč se tak trápí? „Na přestup to vypadalo už v létě, i v zimě se to táhlo a vyšlo to, zrovna když si manželka v Budějovicích našla práci, která ji baví,“ vysvětluje. »Domů« na jih se podívá zhruba jedenkrát v týdnu, když celý tým dostane volno. „To je málo a cítí to i ten pes. Když jsem se naposledy balil, tak mi Nela sedla na tašku a nechtěla se hnout. Musel jsem si ji vyfotit,“ ukazuje tapetu svého mobilu záložník, který mnohé překvapí tím, že sice kope levačkou, ale podepisuje se pravou rukou.

Martina Černá je jako mezi mlýnskými kameny. „Z Prahy mám strach, bylo to poslední město, ve kterém jsem si přála skončit. Ale bohužel … Myslím, že v Praze musíte mít ostré lokty,“ dumá zachmuřeně nad nástrahami velkoměsta. První chvíle v Praze tak možná budou pro mladý pár o něco dobrodružnější. Třeba jako v počítačových hrách, které má slávistická posila v oblibě. „Jo, jsem takovej, že když mě nějaká hra chytne, tak přijdu domů z tréninku a hraju. Už se třepu na to, abych si zahrál a dokončil to! Střílečky mě baví nejvíc,“ směje se, koutkem oka kouká po své ženě a dobře ví, co přijde. „A taky vidí jen samý fotbal, na hřišti, v televizi, na notebooku,“ přisazuje si Martina okamžitě a jistě v duchu plánuje, jak mu to po svém přestěhování do Prahy zatrhne.

Jaké jim Praha připraví nástrahy?

1. ORIENTACE
„Na fotbalovej stadion tady v Budějovicích jsem třeba jela hodinu a půl, a přitom to tam z bytu máme deset minut. Já jsem snad dojela i tam, kde nikdo z místních nikdy nebyl…,“ tuší paní Martina s úsměvem, co pro ni bude největším problémem.

2. METRO
Při jízdě autem pomůže navigace, ale třeba metro je pro rodáka z Horního Benešova »španělská vesnice«. „Mockrát jsem v Praze jinak než za fotbalem nebyl a v metru jsem ještě nikdy nejel!“ přiznává »Čoro«.

3. JAROLÍMOVA NÁROČNOST
„Jsem živel! Nevydržím sedět doma, to by mě zabilo. Ráda cvičím, ale když Jarda přijede z tréninku, tak bývá dost unavený,“ posteskne si Martina. „A to se pak člověku do posilovny moc nechce, to si radši sedne k té střílečce,“ řehtá se Jarda.

Ve fabrice by makat nemohl!

ČESKÉ BUDĚJOVICE – „»Čoro«? Ten má psa a spánek! Makat ve fabrice by fakt nemohl,“ vypadne z Martina Vozábala, když se ho zeptáte na Jaroslava Černého. „Třeba letos na horách jsme se domluvili s ním a »Horynou« (David Horejš – pozn. aut.), že si ráno v půl devátý půjdeme zaběhat, než vyrazíme na procházku s našima dětma. Čekáme pět minut před chatou v zimní výbavě, a pořád nic. Tak se vrátíme, a co myslíte? »Čoro« sedí v klídku u snídaně a diví se: Já myslel, že když se řekne v půl devátý, tak myslíte třeba 8.38… Kluci, já byl rád, že jsem vstal!“ líčí svého kamaráda českobudějovický záložník. „Já a spánek? To prásknul »Vozy« nebo »Horyna«, to je jasný! Rád si pospím a vstávání je pro mě nepříjemný. Ale když musím přijít včas třeba na tréninky, dám si záležet. Ovšem když nemusím, tak nespěchám,“ přiznává Černý.

Autor: JAROSLAV PEŠICE
Foto Aha! – Denisa Hamerníková