Výškař Janků: Smolný polibek
ÓSAKA – Všechno běželo pro TOMÁŠE JANKŮ (32) ve finále výškařů jako po drátkách. Skákal všechno na první pokus, suverénně. I 230 cm. Ovšem jen do chvíle, než jejich soutěž přerušilo vyhlášení nejlepších tyčkařek.
Při něm mu ze stříbrného stupínku poslala vzdušný polibek pro štěstí jeho přítelkyně KATEŘINA BAĎUROVÁ (24). A on od té doby už ani jednou laťku nepřeskočil… V našlapané soutěži tak nakonec obsadil páté místo.
Vážně skvěle rozjel Janků své finále – 216, 221, 226 i 230 cm zvládl bez jediného zakolísání. Jenže další výška – 233 cm – už byla nad jeho síly. „Trošičku jsem pokulhával v technice a to si ve finále mistrovství světa nemůžu dovolit,“ pokáral se. „Šance byla. Jenže jsem jí nevyužil. Proto mám výšku rád – kdo v rozhodující chvíli skočí dobře, má zlato. Což se taky stalo,“ okomentoval senzační výhru Donalda Thomase, 23letého basketbalisty z Baham. „Napřesrok na olympiádě to může být zase úplně jinak. Ale závod to byl úžasný! Mydlilo se to, parádně jsem si to užil a nakonec ani umístěním nejsem zklamaný,“ dodal ještě.
V »rodině« se ale každopádně propadl na druhé místo, světové stříbro Kateřiny Baďurové jeho loňské 2. místo z ME jasně přebíjí. Nezávidí jí ho však. „Jestli měl mít medaili jen jeden z nás, pak jsem radši, že ji má ona. Zaslouží si ji mnohem víc. Za to všechno, co překonala,“ prohlásil Janků.
Konečně spolu její úspěch oslaví a důkladně proberou. Skoro se totiž neviděli! „Nechtěla jsem ho před závodem rušit, tak jsem skoro do rána klábosila u trenérů,“ přiznala tyčkařka. „Když jsem se pak připlížila do pokoje jako myška, stejně se vzbudil. A hned mě sjel: To si jako myslíš, že když jsi vicemistryně světa, že za mnou hned nepřijdeš?!“ popsala, jak se na ni vprostřed noci naoko rozzlobil. Pak prý jí pogratuloval, políbil a hned znovu usnul.
Do dalšího medailového dne se ovšem neprobudil… Anebo všechno zkazil právě ten polibek? „Ale vůbec!“ zastal se Katky. „Skákal jsem jen silově, věděl jsem, že jestli se nesrovnám, výš už to nepůjde...“
Autor: (spo, ČTK)
Foto pro Aha! – Aleš Gräf