Vietnamský ráj v Praze! Exkluzivní reportáž z asijské čtvrti v našem hlavním městě

I když, jak oni sami skromně říkají, je to spíše malá vesnička než část města.

Přestože Vietnamci hovoří o svém areálu skromně, je faktem, že se rozkládá na 250 000 metrech čtverečních. Jsou zde 4 restaurace, 10 bister, knihovna, školka, škola, jazykové centrum, škola bojových umění, letecká společnost, pobočka VZP, buddhistický chrám i redakce dvou vietnamských časopisů. A také dva kulturní sály pro 550 lidí, v nichž se koná zhruba 50 svateb do roka.

Zdejší knihovna není obsáhlá, ale čítá několik románů ve vietnamštině, skladuje čísla novin z Vietnamu a obsahuje obrovskou sbírku CD s vietnamskou populární hudbou. Pobočku zde má i cestovní kancelář, která zprostředkovává prodej letenek přímo do Vietnamu.

„Nežijí a nepracují zde jen Vietnamci, chodí sem i spousta Čechů, nakupují u Turků, Poláků, Bulharů i Číňanů,“ říká Hung Tran Quang, provozní ředitel areálu. Zároveň ale uznává, že Vietnamců je zde většina.

Areál je otevřen sedm dní v týdnu a ruch je tu po celý den. Středobodem bytí a žití pro většinu Asiatů je totiž práce. „Máme se od vás co učit, u vás to není tak. Vietnamci pracují dvanáct, patnáct hodin denně. Neustále. Dělali jsme dotazníkovou anketu po areálu, že určíme jeden den v týdnu, kdy areál zavřeme a bude volno. V drtivé většině se lidé vyjádřili, že to nechtějí,“ říká mi s úsměvem průvodce.

„Je jeden půlden v roce, kdy je tady méně lidí. To je dopoledne po novém lunárním roce, jinak tady jsou ale lidé pořád.“

Žurnalisté

V areálu vychází již přes deset let i dva týdeníky, »Tuan tin moi«, neboli »Týden, novinky, nový« a »The gioi tre«, čili »Svět mládeže«. „Jsou to dva časopisy pro Vietnamce, které vycházejí v největším nákladu v ČR,“ prozradila nám Nguyen Thi Dieu Linh (26), šéfredaktorka obou titulů. Poptávka po nich je prý obrovská „Přinášíme v nich zprávy z Vietnamu, ze světa i z Česka, věnujeme se aktuálním tématům a jako bonus máme křížovky a inzeráty; to vše v rodném jazyce zdejších lidí,“ dodala Nguyen. V redakci pracuje osm mladých lidí, kteří přes týden studují a o víkendu píší. Přivydělávají si tak na studia na vysokých školách.

Relaxační salon

Kromě jiných služeb, které se v areálu vyskytují, je zde i velká spousta masážních, relaxačních a kosmetických salonů. Podívali jsme se do jednoho z nejluxusnějších, který byl otevřen teprve před dvěma měsíci. Už vstupem do recepce má člověk pocit, jako by se ocitl 10 tisíc kilometrů na východě. Třpytivá dlažba, sametově červené stěny a zlatý lustr, vše dovezeno na přání z Asie. Dechberoucí čistota je zde samozřejmostí, stejně jako ratanové paravany, obložení v smaragdových barvách a lázeň v dřevěných vanách. K dispozici jsou i moderní masážní přístroje a široká škála masážních olejů.

Školka

Perfektně vybavená, čistá a udržovaná je i zdejší školka. Vychovatelky se zde starají o malé caparty, jejichž rodiče se musí přes den věnovat obchodu. Snaží se jim zpříjemnit den různými hrami a nenásilnou výukou vietnamštiny. Připravují je také na vstup do základní školy, jejíž frakce je jen jedno patro pod nimi.

Škola a jazykové centrum

V několika třídách pod zdejší školkou probíhá výuka, případně příprava na přijímací zkoušky na česká gymnázia. „Máme 92% úspěšnost přijetí v páté, šesté a deváté třídě. V šesté a deváté dokonce 100%,“ pochlubil se zdejší kantor Tran Tri Dung. V nedalekém jazykovém centru probíhá výuka vietnamštiny pro malé děti i výuka češtiny pro dospělé. „Když přijedou děti za svými prarodiči do Vietnamu, neumí vietnamsky téměř nic, učí se tedy tady,“ vysvětluje Hung Tran Quang, provozní ředitel areálu. Začátky však byly prý krušné, chyběly například učebnice, které si museli Vietnamci vymyslet, napsat i vytisknout. Významný je i veliký nápis nad školní tabulí v každé třídě. »Tien hoc le – Hau hoc van«, nebo-li »Nejdříve se učit chování, pak se učit vzdělání«.

Pobočka VZP

Těžký život prý měla na svém začátku zdejší pobočka Všeobecné zdravotní pojišťovny. „Zdejší lidé k pojištění neměli tolik důvěry a moc se jim do toho nechtělo, pak se to ale zlepšilo, určitě také proto, že pojišťovací agent je také Vietnamec. Má tak k lidem blíž a umí jim vysvětlit výhody takového pojištění. Teď už jich je u této pojišťovny zaregistrována většina,“ svěřil se provozní ředitel areálu Hung Tran Quang.

Hazard

Díky neustálé práci nemají Vietnamci skoro žádný osobní život. Kromě normálních stresů si rádi dopřávají jiný druh škádlení nervů, hazardní hry a sázky.

Obchod

Že areál SAPA není jen tržnicí, potvrzuje i Son Nguyen. „Vedu tady butik. Dříve jsem měl velkoobchod, ale nyní prodávám jen značkové věci. A bylo to velmi náročné získat potřebnou licenci. Jako zástavu jsem musel dát svůj dům, který jsem před nedávnem koupil. Kdyby se prokázalo, že zde prodávám padělky, o dům bych přišel,“ vysvětluje nám obchodník.

Jídlo

Vietnamská kuchyně je založená na čerstvých surovinách. S naším průvodcem jsme si v jedné z místních restaurací dali tradiční vietnamské jídlo – křupavou kachnu s nudlemi a zeleninou. Jako předkrm jsme dostali jarní závitky ze zeleniny, rýže, krabího a hovězího masa. Porce byla obrovská a pro jednoho představovala skoro jeden kilogram potravin. Při naší druhé návštěvě jsem zkusil další vietnamskou specialitu, polévku PHO, čtvrt kilogramu hovězího, čtvrt kila rýžových nudlí, zelenina a litr horké vody. Opět jsem nedojedl a po pravé silné vietnamské kávě, kterou vozí ze své země, jsem pro změnu dva dny nespal.

Sport

Školu bojových umění, která se v areálu také nachází, vede mistr Nguyen Hong Hai. Kurzy zde jsou rozděleny na ranní cvičení tai-či, odpolední tradiční vietnamské bojové umění Hong Khi Dag a večerní cvičení obrany. Pokaždé se jich účastní na padesát žáků a jsou mezi nimi všechny věkové kategorie od 8 do 80 let. Jak říká pan Tahi, škola je určena pro úplně všechny a člověk nemusí být zrovna Asiat, aby se naučil bojovému umění. Sám ho prý naštěstí nikdy nemusel použít, Češi jsou prý velmi tolerantní.

Náboženství

V areálu bývalého masokombinátu se nachází i malý buddhistický chrám. „Je sice malý, ale alespoň něco. Rádi bychom do budoucna postavili řádný, velký chrám, do kterého by mohli chodit všichni buddhisté nejen z Prahy, ale i celé republiky,“ prozdradil Hung Tran Quang, provozní ředitel areálu. Zároveň dodal, že chrám se opravuje, což ale nebrání jeho běžnému používání. Většina lidí z areálu má buddhistické vyznání.

Autor: VÁCLAV NEKVAPIL
Foto Aha! – Martin Pekárek, Petr Novotný