Exkluzivní rozhovor s Pierrem »Vinnetou« Bricem
5:00 – Francouz Pierre Brice (80), který si zahrál slavného apačského náčelníka Vinnetoua v jedenácti fi lmech, čtrnáctidílném seriálu i na divadelní scéně, si na 7. filmovém festivalu evropských úsměvů v Mladé Boleslavi převzal speciální cenu! V exkluzivním rozhovoru pro deník Aha! si povídal třeba o Karlu Gottovi, své vojenské kariéře i lítosti nad tím, že v rodné Francii jeho filmy mnoho lidí nezná…
Už čtyřicet let dostáváte ohledně Vinnetoua stejné otázky, s jakými pocity je přijímáte? Je to nostalgie, útrpnost, automatika?
„Záleží na typu otázky. Na některé odpovídám docela rád, některé, které se opakují přiliš často, už mě zlobí… O Vinnetouovi bychom si mohli povídat klidně tři dny.“
Je vůbec na té roli něco, na co se vás ještě nikdo nezeptal?
„Tak to je zhola nemožné!“(smích)
V Česku jste kromě filmů známý také jako dobrý přítel Karla Gotta. Jak to přátelství vzniklo?
„Asi před dvěma lety jsme spolu absolvovali turné po Německu. Byli jsme si velmi sympatičtí a přátelství z toho tak nějak vyplynulo…“
Pocházíte ze šlechtického rodu, měla vaše rodina někdy námitky proti vaší herecké kariéře?
„Ne! Můj otec se mnou dokonce chlubil. Vždycky říkal, že ten indián je jeho syn!“ (smích)
Když jste začínal kariéru, tak jste prý doplatil na to, že jste byl příliš podobný Alainu Delonovi a nedostával nabídky ve francouzských filmech…
„Tak prvně, Alain je mladší než já (o šest let – pozn. redakce). Jsme s Alainem velmi dobří přátelé. Nemyslím si, že by naše podoba byla na vině tomu, že ve Francii nejsem tolik známý. Prostě jsem jen své řemeslo dělal v jiných zemích.“
Nemrzí vás, že jste hvězdou v Německu, Španělsku, Itálii nebo v Česku, ale v rodné Francii ne?
„Mrzí, to víte, že trochu ano.“
V devatenácti jste se přihlásil do armády a bojoval v Indočíně, viděl válečná zvěrstva. Zanechalo to na vás stopy?
„Samozřejmě. I traumata. Viděl jsem, jak mým spolubojovníkům museli amputovat části těla, zatímco já vyšel z boje nezraněn. Jsou to věci, na které nikdy nezapomenu. Ale dalo mi to do života i něco dobrého. V boji jsem vždycky věděl, že se mohu spolehnout na svoje kamarády a že mi vždycky pomohou. Navázali jsme přátelství, která trvají dodnes a jsou velmi pevná.“
Nedávno jste oslavil osmdesátku, ale vypadáte výrazně mladší. Dodržujete nějakou speciální životosprávu?
„Těžko soudit. Trošku sportu, trošku lásky, dobrá kuchyně a červené víno!“ (smích)
Kdyby nebylo Vinnetoua, z kterého filmu byste chtěl, aby si vás lidé pamatovali?
„Los atracadores. Je to španělský film z roku 1962. Dostali jsme za něj cenu na festivalu San Sebastian. Právě na tom festivalu jsem se setkal s producentem filmů podle Karla Maye. Když mě tam viděl, hned řekl: Tohle je můj Vinnetou…“
Vinnetouova manželka: Fanynky? Věděla jsem, do čeho jdu
Briceova manželka Helle.
Zatímco srdce filmového Vinnetoua zahořelo pro indiánskou krasavici Ribannu, v realitě srdce Pierra Brice patří Němce Helle Krekel! Vzali se v roce 1981, jsou spolu již přes třicet let a žijí v domě postaveném v době Napoleonských válek poblíž Paříže. Paní Helle, která se manželovi stará nejen o chod domácnosti, ale i o řadu profesionálních aktivit, se deníku Aha! svěřila třeba s tím, jak se vyrovnává s Vinnetouovými ctitelkami!
Paní Helle, pamatujete si, kdy a kde jste se s manželem poprvé setkali?
„V roce 1960 ve Gstaatu, švýcarském zimním středisku, ale jiskra přeskočila až při dalším setkání, v roce 1976 na Mnichovském filmovém festivalu.“
Čím vás zaujal jako muž?
„Fascinovala mě jeho osobnost a charisma, nemělo to co dělat s Vinnetouem. Toužila jsem po něm ještě předtím, než se proslavil tou rolí, a vždycky jsem tak nějak tušila, že ho dostanu!“
Namluvil si on vás, nebo vy jeho?
„Pocházím z trojčat a na onom filmovém festivalu jsme byly všechny tři sestry usazeny ke stolu, kde seděl Pierre. Už byl tehdy velmi slavný a my se hádaly, která z nás si s ním půjde první zatančit. Já tu hádku vyhrála a takhle to dopadlo…“ (smích)
Váš muž je přirozeně terčem nájezdů fanynek, vadilo vám to někdy?
„Ne, nevadilo, věděla jsem, do čeho jdu. A také znám Pierra a vím, že by takovým svodům nepodlehl. Jsme spolu již přes třicet let a za celou tu dobu jsme nemuseli čelit žádnému skandálu ani ničemu, co by naše manželství ohrozilo.“
Pierre je prý velmi dobrý kuchař, má nějakou specialitu?
„Rád připravuje lehké italské pokrmy, třeba špagety. Ale velmi dobře umí připravit i typickou francouzskou kuchyni, taková ta těžká a nezdravá jídla, která miluje.“
Co má naopak on nejraději od vás?
„To, co jsem se naučila vařit já od něho!“ (smích)
Máte nějaký recept na šťastné manželství?
„Přirozeně hlavní je skutečná láska, a ta je postavená na vzájemné důvěře a respektu mezi partnery.“
