Jana Nagyová (48): Těším se,až budu babičkou!

Deník Aha! povečeřel s princeznou Arabelou!

Kdo by si představoval, že se večeře s herečkou Janou Nagyovou (48), chcete-li princeznou Arabelou, její pětiletou dcerkou Žofkou a manželem Tonim odehraje v luxusní restauraci s minerálkou za 85 korun, moc by se pletl. „Celou cestu z Německa se těším na smažák s tatarkou. Vyberte hospodu, kde si ho dáme s pivem,“ prosila nás Jana v telefonu. Zamířili jsme proto do útulné pražské vinárny U Stréců. Žofka si objednala palačinky. A Toni? Když mu Jana přečetla celý jídelní lístek, chtěl to co ona: Smažák! „Jestli ví, co to je? Neví, ale když ho chce...“ smála se Jana.

Proč jste chtěla jít zrovna do hospody na smažák s tatarkou a pivem?
„Moc mi chutná a v Německu si smažený sýr v restauraci neobjednáte, oni netuší, jak je výborný.“

Žijete v Německu. Definitivně jste skončila s herectvím?
„Vdala jsem se, odstěhovala za manželem a před pěti lety porodila nejmladší dceru Sofii Emu. Nikdy neříkám, že je definitivně s něčím konec, definitivní je pouze smrt. Člověk je v životě stále na cestách za svým štěstím.“

Herečku Janu Nagyovou proslavila princezna Arabela. Jste ráda?
„Na Arabelu se zapomenout nedá. Jsem ráda, že mě princeznovská role proslavila, ale byla bych ráda, aby si na mě lidé vzpomněli i ve chvíli, kdy běží v televizi filmy, ve kterých jsem hrála, a spíše si řekli: To je ta herečka, která kdysi hrála Arabelu. Doufám, že se ještě na plátna kin nebo do televize dostanu a budu moct ukázat, že jsem herečkou zůstala.“

Chcete se tedy vrátit k herectví?
„Kdyby to bylo tak jednoduché… Jedna vaše kolegyně mi slíbila, že mi jednu pěknou roli napíše, stále na ni čekám. Čekám na režiséra, který si ten scénář vezme do ruky a mě jako hlavní postavu angažuje, určitě pak neřeknu ne.“

A zahrát si divadlo? Milan Knažko se po letech ministrování k herectví také vrátil. Hraje v úžasném představení pražského Divadla Ungelt samotného Picassa.
„O představení jsem slyšela, bohužel zatím neviděla. Moc Milanovi fandím. Myslím si, že u něho to takový problém nebyl, protože celé období, i když se nevěnoval herectví, byl tady v Čechách a na Slovensku, na místě činu. Měl blízko k filmu, divadlu. Z povědomí diváků se nevytratil tak jako já. Ale i na divadlo bych si troufla, hrála jsem v něm deset let a moc ráda. Vím, jak krásné je po těžkém představení slyšet potlesk (dlouze se zasnila a napila piva). Pak se svléknete z kostýmu, obléknete do civilu a můžete si říct, že čas strávený na jevišti stál za to. Na rozdíl od filmu vás čeká odměna hned, to je kus štěstí a Milanovi ho moc přeju.“

Hrát chcete, nabídky na role nepřicházejí?
„Nepřicházejí, bydlím daleko. Mám ale skvělou rodinu, dvě dcery, syna, manžela a jsem šťastná.“

Vzpomínáte s odstupem doby na nějakou konkrétní roli?
„Role jsem si vždy vybírala po přečtení scénáře, teprve potom jsem se rozhodovala, zda ji vezmu. Všechny jsem tak hrála s láskou. Často si ale vzpomenu na krásnou postavu z inscenace Triptych o lásce režiséra Miloslava Lutera. Měla jsem úžasnou masku, nádherné šaty. Byla to pro mě postava jako z nějakého starého obrazu od Boticelliho. A při filmování jsem se potkala s kolegy Jiřím Bartoškou a Jiřím Krampolem…“

A co film Smrt stopařek? Mrtvé tělo zahrabané na skládce jste byla vy, nebo kaskadérka?
„Stopařky vznikly ještě před Arabelou. Máte pravdu, natáčení bylo pro mě, tehdy devatenáctiletou holku, hodně kruté. Scény, kde jsem byla znásilněná a zahrabaná na skládce, se točily bez dublérky. Všechno bylo vidět... (smích) Polský herec Marek Perepeczko, který hrál titulní postavu, byl dvoumetrový chlap, ze kterého jsem měla strach, už jen když mě objal. Při scéně, kde mě hází na zem a znásilňuje, jsem byla i zraněná. Myslím, že po zhlédnutí toho filmu sedlo do auta k neznámým mužům jen málo žen.“

Potkáváte se s bývalými hereckými kolegy? Alespoň na kávu nebo skleničku, když už ne pracovně?
„Ani pracovně, ani soukromě. Potkávám se se svými kamarády. Většinou v hospodě u piva, v Čechách u knedlavepřazela, u smažáku, svíčkové. Většinou na moji hereckou minulost ani nepřijde řeč, protože si povídáme o zcela obyčejných věcech, o problémech, které nás tíží, o tom, jaké starosti mají naše děti. Vlastně jsem se s hereckými kolegy nikdy nekamarádila.“

Ani s královskou sestřičkou Xénií?
„S Dádou Patrasovou jsme se několikrát potkaly a mluvily i o pořadu, který bychom společně mohly připravovat pro děti v Česku i na Slovensku. Bohužel na něj nedošlo. Nejsem dramaturg, ani spisovatel. Mám nápady, ale nedokážu je sama dát na papír. S dětmi bych pracovala ráda. Zkušenosti mám, s dětmi jsem vyrostla, žiji vedle nich i dnes, v budoucnu mě čeká role babičky, kterou doufám také úspěšně zvládnu, a těším se na ni.“

Čemu se v současné době kromě výchovy dětí věnujete?
„Jsem ženou v domácnosti, starám se o svoji nejmladší dceru Sofii Emu, ve které se vidím. Sice je podobou po otci, ale temperament a spontánnost má po mně. Když Pán Bůh dá, možná půjde v mých stopách. Syn ani nejstarší dcera herci nejsou, počkáme, jak to bude se Žofkou (usmívá se a dívá se na dceru, která si z batůžku během rozhovoru vyndala blok a kreslí si).“

Pouštíte si doma na videu nebo DVD své filmy?
„Své herectví jsem před rodinou zatím dost skrývala. Manžel mě jako herečku nikdy nepotkal. Neviděl mě ani v divadle, ani ve filmu. Ani nemyslí, že by ho to nějak zajímalo (usmívá se). Donesli jste mi DVD Arabely. Těším se, že Žofka konečně uvidí svoji mámu jako princeznu. Pěkně v české verzi, protože ji odmala učím slovensky a myslím si, že čeština jí není tak vzdálená.“

Teď nám promiňte. O herečkách se říká, že jsou hysterické. Jak je na tom Jana Nagyová?
„Haha! (Následuje dlouhý smích) No, myslím, že hysterická dokážu být a uměla bych zahrát pěknou hysterku. Zda je hysterka Jana Nagyová, to se musíte zeptat mého manžela. Ale myslím, že ne. Jinak by to se mnou už sedm let nevydržel.“

Slyšeli jsme, že jste hypochondr…
„To o mně říká můj muž, protože jsem z těch lidí, kteří chodí k doktorovi pravidelně a jeho tam musím vždy nějakým způsobem dotlačit. Chodím pravidelně na kontroly k zubaři, ženskému lékaři a na prevenci proti rakovině. Teď se akorát chystám na vyšetření tlustého střeva a žaludku. Vím, že mám ještě chvíli čas, říká se, že se má začít v 55 letech. Raději jdu ve chvíli, kdy se cítím dobře, než aby bylo pozdě. I malý polyp se může za rok za dva vyvinout v rakovinu. Myslím si, že zdraví je v životě nejdůležitější, všechno ostatní se už nějak poddá…“

Jana Nagyová (48)

Poprvé se před kamerou objevila už ve 12 letech. Na bratislavské konzervatoři studovala hru na klavír a operní zpěv. Proslavila se jako hrdinka prvního seriálu o Arabele. Ve volném pokračování hrála její roli Miroslava Šafránková. V 90. letech se věnovala podnikání, dnes žije v Německu. Má dvě dcery a syna.