Pavel Srníček: Samotář v Newcastlu

> První Štědrý večer bez rodiny

> Vlastnoručně dělal salát i řízky

> Prý to nedopadlo nejhůř...

Jenže protože nic v životě není zadarmo, fotbalové štěstí vykoupil tím, že poprvé seděl u štědrovečerní tabule o samotě. Bez manželky, dcery a malého Maxe… A ještě jedl to, co si sám navařil!

Bránu Newcastlu obsadil 23. prosince. Pět minut před koncem duelu s Tottenhamem (3:1) se zranil Shay Given. V úterý v Boltonu (1:2) už odchytal celý zápas, dnes nejspíš nastoupí na Evertonu a na Nový rok, jak si toužebně přeje, před 52 tisíci diváků v St. James´ Parku proti slavnému Manchesteru United!

Pavle, přál jste si aspoň jednou nastoupit, říkal jste, že by to byla krásná tečka za kariérou. A teď se možná rýsuje ještě krásnější, nebo ne?
„To uvidíme, Shay chodí po vyšetřeních, zkouší se dát dohromady. Když to nepůjde, jsem připraven. Kdyby to vyšlo – doma, od začátku a ještě proti Manchesteru – určitě by to patřilo k těm NEJ okamžikům kariéry. To bych si pamatoval...“

Že povýšíte až na jedničku, jste asi ani nedoufal, co?
„Určitě ne. Přicházel jsem na výpomoc, když měl Shay Given rozpárané břicho. Moje pozice byla jasná, přikrýt záda Harperovi, zatímco Shay bude mimo. Bral jsem to jako šanci zakončit kariéru v důstojném angažmá, ne někde ve třetí čtvrté lize…“

A hle – chytáte!
„Co tady se děje ohledně zranění, jsem nezažil! Vždyť nám neustále chybí dvanáct patnáct hráčů! Ve dvaceti kolech jsme vystřídali sedm pravých beků a já jsem čtvrtý brankář... Zázrak, že jsme v tabulce tam, kde jsme. (jedenáctí – pozn.) Třeba teď v Boltonu přede mnou hrála obrana, jakou Premier League ještě nezažila – kluci devatenáct, osmnáct, dvacet a třiadvacet!“

Jeden z nich – Steven Taylor říkal, že vám jako kluk kdysi podával míče!
„Je jich tady víc. Jiný mi zase říkal, že chodíval fandit za branku, další měl prý doma můj dres a trenky… Když mi tohle vykládají, zahřeje to u srdíčka. Ale taky mi hlavou proběhne: Ty jo, už nejsi nejmladší...“

A tomu chlapci – Peteru Ramageovi – jste co udělal, že vám musel v Boltonu dát tak hloupý vlastní gól?!
„To je právě ten, co nosíval ten můj pestrobarevný dres s jedničkou!“

Věděl jste hned od soboty, že budete v Boltonu chytat? Řekl vám to manažer Roeder?
„Neřekl nic. Ale já věděl, že Shay je na tom špatně. On je tvrďák, dohraje zápas i bez nohy a nikdo si toho nevšimne. Když pak přišel, popřál mi hezké Vánoce a hodně štěstí, že s námi do Boltonu nepojede. Bylo jasný, že to budu muset vzít já. Nikdo jiný už tu teď není.“

Měl jste bezesné noci?
„Já celou kariéru špatně spím. Vážně. Kolikrát jen pět šest hodin. A tohle mi určitě nepřidalo… (smích) Premiéra po osmi letech, člověk chce, aby to vyšlo… K tomu patří i nervozita.“

Cítil jste se jako debutant?
„Osm let je hodně dlouhá doba. Změnilo se strašně věcí, i fotbal… Svíral se mi žaludek, přiznávám.“

Ale fanoušci vás prý vyvolávali už při rozcvičce, chtěli vás naladit na zápas…
„S námi jezdí ven tak čtyři pět tisíc fandů a jsou slyšet. Máme jedny z nejlepších fanoušků, ne-li nejlepší. Tvrdil jsem to tehdy a podepíšu to i dnes. Před nedávnem jsme hráli na Chelsea a tam žádná atmosféra. Chladné. Mrtvé. U nás to žije od začátku do konce.“

Hodně si vás pamatují?
„Kolikrát mě zastaví i s děckem a říkají mu: Dívej, to je Pavel! A já: Proboha, mě nemůže znát, je moc malý! A oni: Ne, ne, my mu pouštíme kazety s vašimi zápasy! Tohle jsou ty nejpříjemnější chvíle.“

Gratulovali vám k návratu i lidé z Čech?
„Esemesek přišla spousta. Nečekaná od pana Chvalovského. Má mé číslo, vždy mi přeje k Novému roku, tak teď připojil ještě pár slov. Viděl zápas na satelitu.“

Často mluvíte o konci kariéry. Proč? Vždyť Hašek válí v NHL, a to mu bude v lednu dvaačtyřicet!
„Jsme každý jiný, různé sporty… Mně zdraví zatím slouží, to není problém. Ale už musím uvažovat, co dál. Uvidím v létě, jestli přijde nějaká nabídka, z které by koukal dobrý fotbal, na slušné úrovni. Nějaká třetí čtvrtá liga už mi za tu dřinu, vstávání a cestování nestojí… Když se nic neobjeví, skončím.“

Teď jste dostal smlouvu na další půlrok v Newcastlu. Zůstanete v Anglii sám?
„Rodinka mi přijede v druhém lednovém týdnu a nějaký čas zůstane. Jen žena asi bude trošku pendlovat, protože ještě nemáme zcela dodělané bydlení v Itálii.“

Na Vánoce jste byl sám?
„Ano, sám.“

Poprvé?
„Ano. Bylo to složité rozhodování, ale usnesli jsme se, že pro jednou to přežijeme a bude to takhle lepší. Já toho tady v bytě moc nemám, přitom Maximovi budou teprve tři a Vánoce jsou teď právě nejvíc o něm. Žena tedy nachystala Vánoce doma, na pár dnů dojeli i rodiče.“

Bylo vám hodně smutno?
„Aspoň jim bylo fajn. Byli jsme pořád na telefonu, posílali jsme si fotky...“

Co jste dělal na Štědrý den? Šel se někam najíst?
„Udělal jsem si štědrovečerní večeři. Salát, řízky, polévku, všechno…“

Sám?!
„Ano. Jen kvůli salátu jsem musel zavolat ženě, jestli do něj mám všechno.“

Jak se vám podařil?
„Nechci se chválit, ale nebylo to nejhorší… (smích)“

Polévku jste dělal rybí?
„Ne, kuřecí. I řízky. Nebyl čas shánět někde rybu. Dám si napřesrok, už od ženy.“

Jak jste to vyřešil s dárky? Poslal jste je kurýrem? Nebo si uděláte Vánoce až se v lednu shledáte?
„Ne, ne. Dárky jsem vezl už asi před měsícem, to mě trenér na šest dní pustil domů. A zase jsem si přivezl svoje, vyrovnal si je pod stromečkem…“

Vydržel jste až do Štědrého dne? Nepřemohla vás zvědavost?
„Vydržel. I jsem domů posílal fotky, že je tam pořád mám nedotčené.“

Rodinné sídlo budujete v Itálii. Proč zrovna tam?
„Chceme tam zakotvit už proto, že Vendulka tam příští rok nastupuje na univerzitu. Tak abychom jí ze začátku nějak pomohli. Navíc jsme za deset jedenáct hodin autem doma, kde máme bydlení taky. Budeme pendlovat podle potřeby.“

Co bude dcera studovat?
„Jazyky. Ty ji baví.“

Těch už umí dost, že?
„To jo. Perfektně anglicky, italsky, portugalsky a samozřejmě česky. A umí i zabrousit do španělštiny, francouzštiny a dokonce ruštiny. Na univerzitě navíc musí umět jeden orientální jazyk, takže se dá na arabštinu nebo něco takového.“

Kdybyste chytal na Nový rok, jakého budete mít Silvestra?
„Před domácími zápasy není soustředění, takže si doma zase uvařím nějakou dobrou večeři (smích), kouknu na televizi...“

V kolik půjdete spát?
„Tak protože i běžně chodím spávat až v jednu v půl druhé, půlnoc určitě stihnu. Ohňostroje uvidím, zavolám rodince a půjdu do hajan.“

Autor: Martin Brejla
Foto pro Aha!: Gettyimages/ISIFA