Jakub Voráček: Nejsem Jágr!

Ale může jím být...

> Kladenský talent může být jedničkou draftu 2007
> Svému agentovi Svobodovi to před časem slíbil
> Nemá řidičák, ale jednou by chtěl černé ferrari

Mají hodně společného, ale nenechte se mýlit, JAKUB VORÁČEK (17) je úplně jiný hokejista. Má však také obrovský talent a je pracovitý.

„Jakmile měl sílu dojít na zimák, neubrzdil jsem ho. Až když ulehnul, věděl jsem, že je opravdu nemocný,“ vzpomíná jeho táta. Na draft se chystá v Kanadě, v dresu Halifaxu Mooseheads válí v juniorské soutěži Quebec Major Junior Hockey League (32 zápasů, 14 gólů, 28 asistencí). V Kanadě dělá, jak s úsměvem říká, dvě věci. „Hraju hokej, nebo spím.“ Teď se ovšem chystá s českou dvacítkou na juniorské MS do Švédska.

Už přemýšlíte o draftu?
„Draft je už za chvilku, za půl roku. Na jednu stranu na něj myslím, na druhou stranu se to snažím vypouštět. Kdybych na něj myslel, bránilo by mi to ve výkonech.“

Sledujete své konkurenty?
„Největšího mám v lize. Angelo Esposito má dobrou sezonu, dává hodně gólů. Za prosinec asi vyskočí v prognózách přede mě, neboť jeho Quebec hodně vyhrával. Petrecki hraje universitu, ještě je tam Couture a kluci od nás. No, bude to zajímavé.“


Budoucí tým si vybrat nemůžete, ale přesto, máte v NHL oblíbený klub?
„New York Rangers. Je tam hodně Čechů a nejlepší hokejista na světě. Jarda Jágr. Je mu pětatřicet a stále hraje nejlíp. Ale oni půjdou v play off daleko, takže se tam nedostanu. Doufám. Jelikož by to znamenalo, že budu draftován pozdě.“

Mluvíme o Jágrovi. Můžete být stejně dobrý...
„To je hodně předčasné. Mně je sedmnáct let. On hrál NHL od osmnácti a skvěle. Je pár vyvolených hokejistů. Záleží na tom, jak udělám příští rok letní přípravu. Jenže, Jarda Jágr je Jarda Jágr.“

Jste si podobní?
„Když zapracuju na síle, tak možná u mantinelů. Myslím si, že žádný hráč mu není podobný. Jeho styl jsem u nikoho ještě neviděl. Hraje chytře, nechodí do ničeho zbytečně. Když má puk, tak s ním něco udělá. Ví, kdy má vystřelit. Proto je nejlepším hokejistou.“

Znáte se s ním?
„Poprvé jsem ho viděl v roce 1994, hrál na Kladně pár zápasů během stávky v NHL. Mluvil jsem s ním, ale vlastně si to vůbec nepamatuju. Od té doby jsem se k němu nedostal. Ovšem během předloňské výluky jsem se těšil na každý jeho zápas, to byla show.“

Řekněte, proč jste v létě vlastně odešel do zámoří?
„Zvažoval jsem, že bych zůstal a hrál extraligu. Jenže když jsem věděl, že ti, co na ni mají, nedostanou šanci a ti, kteří v ní nemají co dělat, hrají, tak jsem se rozhodl. Myslím, že jsem udělal to nejlepší, co jsem mohl.“

Stal jste se lídrem Halifaxu?
„Nemyslím si to. My nemáme hráče, který by dělal dva tři body za zápas. Musíme hrát co nejlíp týmově. Umíme hrát proti silným mančaftům, ale také dokážeme vyhořet.“

V zámoří bydlíte v kanadské rodině, jaká je?
„Perfektní. Dostal jsem druhou nejlepší, co jsem mohl. Na nic si nestěžuji. Máme večerku, ve všední dny musíme být do jedenácti doma. Občas trenéři zavolají, a pokud bych nebyl, strhnou mi kapesné.“

Nakolik jste jim zasáhl do života?
„Oni už měli dva kluky přede mnou, jenže já neuměl anglicky. Nerozuměli jsme si, ale zvládli to skvěle. A teď už mám pořád navařeno.“

Vybíráte si?
„Jasně. Ale mým nešvarem, který budu muset odbourat, jsou návštěvy rychlého občerstvení. Mám rád hamburgry. A pořádný steak s hranolkama.“

Přivezete jim, jako výraz úcty, něco z Čech?
„Jasně, musím obejít nějaké krámy. Nedávno mi sestra propašovala do Kanady tlačenku. Dali jsme si ji s hlavou rodiny s cibulí. Zmizela za vteřinu. Dokonce přiznal, že neví, jak mi tohle oplatí. Česká kuchyně mi chybí. Svíčková, tlačenka, i ty buřty s cibulí.“


Nakolik vám chybí vaše opravdová rodina?
„Počítal jsem, že to bude horší. Jsme ve spojení přes webkameru, internet. Myslel jsem si, že se mi do dvou měsíců začne stejskat, a projeví se to na ledě.“

Co kapesné, vystačíte?
„Naštěstí nemám moc času chodit do obchodu. Kdybych ho měl a k tomu peníze, nedopadlo by to dobře. Nováčci dostávají 300 dolarů měsíčně.“

Jaký je život v Halifaxu?
„Halifax je nádherný. Jenže já si ho neužiju. V jedenáct vstanu, nasnídám se, jdu na internet, pak jedu na trénink. V hale jsem pět hodin a vracím se. Najím se a jdu na internet nebo se dívám na NHL. Ve své podstatě jen hraju hokej nebo spím.“

Máte rád auta, jenže je vám teprve sedmnáct. Je čekání na řidičák pro vás dlouhé?
„Je, chtěl bych si ho udělat příští léto, osmnáct mi bude v srpnu, a do Kanady poletím tak den dva po narozeninách. Snad to zvládnu, a také si stihnu zažádat o mezinárodní řidičák. Pak bych si udělal kanadské papíry. A kdyby byly peníze, koupil bych si auto.“

Vyhlédl jste si nějaký vůz?
„Ano, mým snem je černé ferrari. To by byla nádhera. Jenže, když se člověk prosadí v NHL, musí myslet nejdřív na zaplacení daní, zabezpečení rodiny. A auto, tedy radost, to je až poslední.“

Co holky, letí na vás?
„Holky, abych pravdu řekl, nehledám. Já jsem takovej vůl, že bych se zamiloval, a pak by hokej šel stranou. Možná příští rok přijde čas si někoho najít. Kanaďanku, Češku, Eskymačku. Hlavně, aby byla hodná a hezká.“

Poslední otázka, budete jedničkou draftu 2007? Svému agentovi Petru Svobodovi jste to slíbil...
„Slíbil. To je fakt. Kdyby se mě zeptal novinář v Kanadě, řeknu, že ano. Tohle mají skauti rádi, sebevědomí. Ale jsem v Čechách. Nepřeceňuji se, a ani nepodceňuji. Když budu hrát stejně jako doteď, mám velkou šanci.“

Autor: Jan Uhlík
Foto Aha!: Kateřina Kalibánová