Heinze štípou do tváře
SAINT ETIENNE – Motorek s vrčením posouvá mříže zelených vrat, do tréninkového centra fotbalistů St. Etienne vjíždí malý peugeot a školáci postávající před vchodem se k němu vrhnou. Strkají se a natahují ruce s papírky. Vystupuje MAREK HEINZ (29), hlavní hvězda tohoto týdne.
Proč černí kluci v St. Etienne umějí česky?
Proč má Ivan Hašek snadnou práci?
V sobotu dal gól Lorientu, první ve francouzské lize. Parádní, z trestňáku ho levačkou zakroutil do šibenice. A je oslavován. „Povedlo se mi to, ale myslím, že zápas s Marseille před tím mi vyšel líp. Teď jsem ale dal gól,“ libuje si. Rozdává podpisy, dokonce na obálku čerstvého klubového magazínu. Jeho fotka je na titulce a uvnitř velký rozhovor. Kolem jde trenér Ivan Hašek a rýpne si: „Konečně mu to tam padlo. Měl ho dát už v první půli. Ale je fakt, že z trestňáku tady nedal nikdo gól už hodně dlouho.“
Ti dva se špičkují, Hašek si Heinze vytáhl z tureckého Galatasaraye, dal mu šanci. A on ji chytá za pačesy. „Jsem konečně v pohodě, hraje se mi dobře, jsem ve skvělém prostředí,“ libuje si fotbalista, jemuž jen občasné vrtochy brzdí rozlet v kariéře.
Kolem jde chlapík černý jako uhel, s dredy vytrčenými jako rohy a vybafne najednou: „Ahoj, máš se? Dobrý? Dobrý?“ S Heinzem si plácnou, drcnou pěstmi o sebe a oba se chechtají. „To je Pascal Feindouno, umí trochu česky. Ale já ho to nenaučil. Má to z domova. Chodí s míšenkou, co má českou mámu a černýho tátu,“ prozradí Marek.
Jde chodbou a zdraví se postupně se všemi, co jdou okolo, s někým si podá ruku, s jiným si plácne, s někým se políbí na tvář. „Francouzi jsou tak zvyklí. Je to milé. I když náš prezident mě štípe do tváře a dává štulce do zad. Ale zvykl jsem si, je to jeho projev náklonnosti,“ Českého útočníka tady mají rádi, potkáváte jen usměvavé lidi, nikdo se nekaboní. „Je to tady rodinné, od začátku se tu cítím dobře.“
Venku je dvacet nad nulou, paprsky sluníčka vydatně hřejí, zvláštní prosinec. Na protějším kopci prohánějí své vozíčky golfisté. „Marku, v pondělí jdeme, připrav se,“ houkne Ivan Hašek. Pondělky jim patří, svádějí tuhé golfové bitvy. „Vždycky jsem lepší do dvanácté jamky, ale pak to podělám,“ stěžuje si útočník. „Ivan Hašek totiž bydlí přímo nad šestnáctou jamkou. Tak to tam asi líp zná,“ ukáže na bílé vilky nad hřištěm. Jednu z nich má pronajatou český trenér. „Je pravda, že vždycky koukám z okna, jak dole Marek trénuje, a říkám si, že to zase bude snadná práce,“ chechtá se Hašek.
Oba si rozumí, ve fotbale i golfu.Rozhovory s Ivanem Haškem a Markem Heinzem čtěte v příštích dnech…
Zpravodajství Michala Chytila z Francie
Foto Aha!: Denisa Hamerníková
