Sport 7. listopadu 2006 • 02:00
Lance Armstrong: Maraton? Už nikdy!
NEW YORK/PRAHA – Tvář se mu křivila bolestí, cílovou rovinku už spíš prošel, než proběhl, triko propocené na nit. Legendární cyklistický šampion LANCE ARMSTRONG (35) uběhl maraton. Trasu 42 195 m přes pět newyorských čtvrtí zvládl – přesně podle svého předsevzetí – pod tři hodiny (2:59:36), registrován byl na 869. místě v téměř 37tisícovém poli.
Kdyby ho nepodepřel Hicham El Guerrouj, snad by se za cílem zřítil na zem. A účastnická medaile, kterou mu na krk pověsil starosta New Yorku Bloomberg, mu dvakrát nepomohla… „Ze všeho, co jsem ve sportu zkusil, bylo tohle rozhodně nejtěžší. Nebo aspoň měřeno tím, jak mi je,“ zhodnotil sedminásobný šampion Tour de France na tiskovce, kam přikulhal s těžce ovázanou nohou. „Nejtěžší etapy na Tour vůbec nebolely a nestály žádné síly v porovnání s tímhle... Necítím nohy, hlavně lýtka.“
Zanícené okostice – to byl jeho hlavní problém. Kvůli nim poslední dny před startem skoro neběhal, nemohl si dopřát generálku, víc než 25 km v kuse neuběhl. Vyrazil s tejpem na pravé holeni a od půlky trpěl jako zvíře. „Myslím, že jsem si vzal větší sousto, než jsem schopen užvýkat. Myslel jsem, že uběhnout maraton bude snazší,“ říkal udiveně. „Nebýt lidí kolem trati, nikdy bych to nedoběhl,“ děkoval publiku.
S 80 kily váhy (o šest víc, než když jezdil…) mezi maratonskými tintíntky vypadal jako zbloudilec. Přesto se držel, kilometry sázel strojově za 4:15, tak aby byl v cíli do tří hodin. „Někde v Harlemu mi to začalo být jedno. Toužil jsem po jediném – ať už je konec,“ popsal své utrpení. „Přepadla mě bezmoc, hlavou mi běželo: Hochu, asi jsi měl víc trénovat…“
Snad proto se mu nechtělo vůbec odpovídat na otázku: Poběžíte za rok zase? „Nestydíte se vůbec zeptat?! Teď?! Nevidíte, že umírám?!“ vyhrkl na nebohého reportéra. „Říkám: Ne! Už nikdy!“ prohlásil, ale vzápětí smířlivěji dodal: „I když si ponechávám právo své rozhodnutí změnit…“
Ztěžka se zvedl ze židle a odbelhal se do přistavené dodávky. Dovezla ho k hotelu Madarin Oriental, kde měl apartmá. Vylezl skoro po čtyřech, zamířil rovnou do výtahu a místních lázní. „Horkou vanu, prosím,“ vyžádal si.
