Potlučený skokan Roman Koudelka: Byl jsem v rakvi!
Prý je teď slavnější, než kdyby vyhrál svěťák. „Samé rozhovory, focení. Snad někdy něco velkého vyhraju a bude to podobné,“ směje se nejlepší tuzemský skokan na lyžích Roman Koudelka (22).
V liberecké nemocnici se vzpamatovává z děsivého čtvrtečního pádu při tréninku v Harrachově a doufá, že se zítra půjde na závody už podívat jako divák.
Romane, jak vám je?
„Dobrý, nic mě extra nebolí. A pokud budou dobré výsledky magnetické rezonance, snad mě pustí domů.“
Noc jste strávil v nemocnici. Vyspal jste se?
„Moc ne. Musím být pořád na zádech, a to nemám rád. Na boku mi ležet zakázali, je to otrava.“
Takže sotva zmizí sestry, hned se přetáčíte na bok...
„Přesně tak, švindluju. (smích) Záda už mě bolí jako čert, těším se na každou cestu na záchod...“
Už jste viděl v televizi svůj pád?
„Jo, viděl, pěkný. Ale já si to stejně celý pamatuju.“
Opravdu? A proběhl vám v poslední vteřině před dopadem hlavou celý život?
„Tak to fakt ne. (smích) Uvědomoval jsem si jen, že mám problém.“
Měl jste strach o zdraví? O život?
„Byl jsem v šoku. Strach? Když mě zavřeli do toho malého stanu a táhli za skútrem. Ten úzký prostor byl depresivní, jako v rakvi... Ale v sanitce už jsem byl v pohodě, a když pak cétéčko potvrdilo, že nemám zlomeniny ani vnitřní krvácení, oddychl jsem si.“
Byl to váš nejhorší pád v životě?
„V Oberhofu před pěti lety to bylo horší. Nemohl jsem to pak dostat z hlavy, měl jsem při skákání psychický blok. Snad to teď bude dobrý.“
Prý je to vaše chyba, špatně jste si utáhl kolíček u vázání...
„Hm, vím jen, že tam něco ulítlo. Ty kolíčky jsem dělal milionkrát, nemyslím si, že by to byla moje chyba. Spíš shoda blbých náhod.“