Jaromír Jágr: Na rozbruslení dostal pukem do hlavy, potom dal dva góly!

Vystřihl vojenský pozdrav jedna báseň. „Viděl jsem, jak salutují hráči amerického fotbalu. Líbilo se mi to, tak jsem to taky zkusil. Na oslavování docela dobrý nápad, ne? Jenže teď už to moc nedělám, přestal jsem dávat góly,“ říkal před olympiádou v roce 1998 Jágr.

Všichni pak mají v paměti, jak mu vylétla pravice k přilbě v Naganu, když dal ve čtvrtfinále branku Američanům, svou jedinou na turnaji. Pak ještě stejně poděkoval šéfovi olympijského výboru Samaranchovi za zlato. A teď, v dresu Flyers, svůj kousek oprášil.

„Myslel jsem si, že by to po těch letech mohlo být pěkné. Teď se mě konečně přestanete ptát, kdy dám první gól,“ prohodil Jágr k novinářům. „Vyměnil jsem brusle, rukavice. A teď mě trefili při rozbruslení pukem do hlavy. Pomohlo to,“ rozesmál všechny. Žádné fráze, padají z něj perly. Dvě přesné trefy do jednoho místa k levé tyčce Jaromíra povzbudily.

K sólu se dostal i v prostřední třetině, jenže vymýšlel a kličkoval. Gólman Toronta Gustavsson vytrčil pravý beton včas na správné místo. „Zbytečně jsem vymýšlel. Kdybych vystřelil, je to gól. Při třetím nájezdu jsem si pak říkal, že nemá cenu měnit něco, co funguje. Počkal jsem si a vystřelil,“ popsal Jágr svou tečku za zápasem.

Terč číslo »68«

Jaromír Jágr je vynikající terč, skoro dvoumetrový urostlý chlapík. Do toho se musí trefi t i slepý. A jak se ukázalo, když mu spoluhráči břinknou do přilby, dá vzápětí dva góly. Kam zamířit příště? Tady je rada pro parťáky; při rozbruslení pálit výhradně na Džegra.

A góly z něj pak padají jako z automatu. Je to podobný princip – vhodíte minci, žeton nebo načtete kartu a mašinka vám vyplivne limonádu, pamlsek, parkovací lístek, cigára nebo prezervativ. Jednoduché. Osvědčené. Funguje to...