Pavel Kubina: Z nemocnice zadním východem

Jak na tom vaše koleno je?
„Nic moc, vypadá to tak na čtyři až pět týdnů. Je to stejné s tím, co se mi stalo s kolenem během výluky ve Vítkovicích. Jen na druhé noze. Doufám, že se to bude i stejně rychle hojit.“

Šlo o střet se vyhlášeným zákeřňákem Bertuzzim. Byl to od něj faul?
„Ne, nebylo to zákeřné a ani jsem nezajel do rýhy. Prostě jsem v souboji blbě propnul nohu. Doktoři se o mě hned postarali, věnovali mi neuvěřitelnou péči.“

Je to obrovský pech, vždyť se teprve zabydlujete v novém týmu...
„Je. Jsem hrozně naštvaný. Ještě jsem sice nechodil na první přesilovku, ale už jsem se do toho dostával. Cítil jsem, že to přichází. Navíc, hrát před takovými fanoušky, jako jsou ti z Toronta, je skvělé.“

Už jste si zvykl na jiné prostředí?
„V Tampě bylo sice teplo, ale po hokejové stránce se to nedá srovnávat. V Torontu jde o sport číslo jedna. Už chápu, o čem mluvil fotbalista Marek Jankulovski, když mi vyprávěl, že v Itálii žijí lidé jen fotbalem.“

Je o hokejisty velký zájem?
„Je, poznal jsem to na vlastní kůži. I o mém zranění se čtyřiadvacet hodin spekulovalo, já nevěděl, co říct. V nemocnici na mě čekalo čtyřicet novinářů. Tak mě doktor raději poslal zadním východem.“

Autor: (jík)