Hokejista Roman Červenka: Můj ruský svět!

„Za úplného střelce se nepovažuju, je to pro mě překvapení,“ říká. Jak tahoun národního týmu a loňský mistr světa za půlrok v Rusku zdomácněl? Pojďte se podívat…

NEJUZNÁVANĚJŠÍ PROTIHRÁČ

Ten jediný, který je v produktivitě před ním. Alexander Radulov z Ufy. „Hraje výborně, bodování vede s hodně velkým náskokem. Chtěl bych mít tu jeho energii, přijde mi, že jí má pořád strašně moc,“ obdivuje. „Nechápu, jak to dělá. Neviděl jsem ho snad unaveného, že by nemohl. Pořád lítá sem tam. Někdy mi připomíná Ovečkina.“Pojďte se podívat

NEJHEZČÍ MÍSTO

Jekatěrinburg, sídlo na Volze (bývalý Volgograd). „Tam se mi strašně líbilo, byl jsem se i projít po městě. Je krásné, velké. A je tam hodně moc pěkných památek, zašel jsem tam i do jednoho kostela. Nádhera!“ rozplývá se Červenka.

NEJHORŠÍ STADION

„Ten je v Novokuzněcku, takovej nic moc, docela starej,“ popisuje. Ano, Dvorec Sporta Kuzněckich Metallurgov stojí od roku 1984. „Jinak jsou skoro v celé KHL nádherné, nové haly. Ale nemůžu si na tamní stadion stěžovat, ve dvou zápasech jsem tam dal tři nebo čtyři góly. Je mi jedno, že ten stadion je hnusnej,“ směje se.

CO MĚ TAM ROZESMĚJE

Jágr si oblíbil komediální show Naše Rusko, u ní se vždycky pobaví. „Já se na televizi moc nedívám. Spíš jsem na internetu, spím nebo jsem s přítelkyní, když tam je,“ povídá. Ale vynahradí si to v kabině Omsku, kde jsou čtyři Češi. „Tam je sranda furt. Díky tomu si tam připadám jako v Čechách,“ říká.

CESTOVÁNÍ

S Omskem už projel celé Rusko. „Létání moc nemusím, vždycky se snažím usnout. Ale zatím byly všechny cesty v pohodě. Kolikrát ani nevím, že se letí,“ vykládá. Omsk má k dispozici dva stroje. „A jen do Chabarovsku a do Rigy musíme letět tím větším. Ovšem je to normální letadlo, žádná hrůza, ani žádný luxus.“

RUŠTINA

Když do Omsku přijel, neuměl nic. Teď už jen nečte. „Neumím azbuku natolik, abych to šlo.“ Jinak se v pohodě domluví. „Můžu si sám dojít do banky, do kadeřnictví, řeknu, jak potřebuju ostříhat, dám si tam kafe, popovídám si... Už pořád nechodím za Džegrem, aby mi něco zařizoval,“ říká. Přesto se ještě jedné věci vyhýbá: rozhovorům do médií. „Dal jsem asi dva, ale ne na kameru. Možná bych to zvládl, ale nedej bože, aby se to pak objevilo někde v televizi a smála se mi celá kabina,“ usmívá se.

KOSTELY

Možná byste to do něj neřekli, ale je v nich pravidelným návštěvníkem. „Chodil jsem do nich už v Čechách. A v Rusku občas zajdu taky. Rusové mají víru hodně zakořeněnou, jejich pravoslavné chrámy mají úplně jinou atmosféru než kostely u nás. Je to cítit. S Jardou se o víře a o věcech, které se jí týkají, bavíme,“ líčí.

OBLÍBENÉ JÍDLO

Na žádnou svou specialitu zatím Rusko Romana neutáhlo. Boršč, pelmeně, kaviár nebo vodka, po tom se vyloženě nikde nepídí. „V Omsku máme restaurace všeho druhu. Asi nejčastěji tam chodím na sushi,“ prozrazuje.

JAROMÍR JÁGR

Velký pomocník a kamarád. „Jestli zůstane v Omsku, bude to hrát roli v mém rozhodování, co dál. Šlape nám to. Půlrok vedle něj mi strašně moc dal. Když ho můžu vidět každej den, být s ním na ledě nebo s ním trávit čas. Moc mi psychicky pomohlo, že tam byl,“ oceňuje. I proto byl podle svých slov možná tak v pohodě a nepotýkal se v novém světě se žádnými problémy.

Fotogalerie

4 fotografie