Jiří Raška: Dostal pohádku o sobě
3 fotografie
Historicky prvnímu českému olympijskému vítězi na zimních hrách je dnes sedmdesát. Jiří Raško, blahopřejeme!
Zlatý skokan na lyžích z Grenoblu 1968 sezval do rodného Frenštátu kamarády na oslavu, Naivní divadlo z Liberce mu jako dárek odehrálo legendární Pohádku o Raškovi od Oty Pavla. O svém životě hovořil Jiří Raška ve svém domě, uprostřed trofejí a rodiny.Foto
Co Vám udělalo v životě největší radost?
Co se týká sportu, tak to jsou olympijské medaile. A také medaile z mistrovství světa.
A když odmyslíte sport?
Že mám dvě děti, které jsou v pořádku. A že už si užívám vnoučat a pravnoučat.
Na co ještě rád vzpomínáte, co váš život obohatilo? Třeba výhra v loterii?
To ne, ale co nám všem udělalo velkou radost, byl odchod ruských vojsk. V roce 1990 jsem byl s Jardou Sakalou v USA na závodech. A když jsme se vraceli, tak za mnou v letadle přišli Švýcaři, přinesli noviny a říkali: Dívej, Rusáci odcházejí z Československa a první z Frenštátu, od tebe. Blahopřáli a vyptávali se, co tomu říkám. Já na to: Nádhera! A konečně, protože my jsme je tu měli celých těch 22 let.
Jak se srovnáváte s tím, že dnes se skokané zabezpečí na celý život, kdežto vy jste vydělal pár korun a musel pracovat?
Sport jsem nedělal kvůli penězům, ale z lásky, jak jsem ho měl rád. Dokázal jsem si, že umím něco víc, než průměrný občan. Co se týkalo peněz, tak mě ani nenapadlo, že bych se mohl skákáním živit. Ba naopak. Když jsem tehdy dostal deset tisíc korun za dvě olympijské medaile, říkal jsem si, jaký jsem boháč.
Nebývala to tehdy větší zábava?
No bývalo to hezčí, měli jsme vynikající partu. Nikdo nic neměl, měli jsme holé zadky.
Na kterého skokana na lyžích se rád díváte?
V každé éře byl někdo zajímavý. Ať to byl Wirkola, nebo později Innauer, či Malysz. Ale asi nejvíc se mi líbí Ammann svým přístupem. Když se mu závod nepodaří, bere to s nadhledem i úsměvem. U něho je vidět, že z toho sportu má radost.
3 fotografie
