Martin Altrichter: Bezmoc, naštvanost...

Čtyři góly za sedm minut... Jak to zamává s brankářem?

Martine, popište, jak se dá za sedm minut před koncem zápasu ztratit náskok 5:1?
(povzdychne si) „Jednoduše. Byli jsme si až moc jistí. A pak to přišlo: lehkovážnost, fauly, oslabení. Spartu to nakoplo. Po třetím gólu jsme se začali bát o výsledek. Všichni se stáhli před bránu a začali chytat...“

Co v takový moment brankář cítí?
„Mísilo se to ve mně. Bezmoc, naštvanost. Byl to strašnej pocit. Měli jsme hrát jednoduše. A místo toho to bylo jako na rybníku. Čtyři naši šli na jednoho sparťana, vznikala spousta volnýho místa. Přitom stačilo málo. Sparta byla i po druhém gólu odevzdaná.“


Jaká byla atmosféra na střídačce?
„Já nevím... Vlastně jsem zůstal stát v bráně. Předtím jsem se vyvztekal až dost. A před nájezdy mi pomohla rolba, která čistila led. To jsem si oddychnul.“

V nájezdech nakonec Litvínov urval »malé« vítězství. Přesto: Mohla se ta situace z poslední desetiminutovky podepsat na vašem sebevědomí?
„To zahejbá s každým brankářem. Ale snažil jsem se to hodit za hlavu. Už to bylo jen na mně: buď udělám chybu já. Anebo ten protihráč.“

Odchytal jste někdy podobný zápas?
„Když jsem byl před lety v Plzni, tak jsme minutu a půl před koncem prohrávali s Budějovicema 1:3. A ještě jsme jim stačili dát tři góly a vyhráli jsme.“

To ale byl jinej pocit než v úterý, že?
„To určitě...“

Autor: (ral)
Foto: ČTK