Basketbalista Pavel Miloš: Drsná léčba!
Když basketbalistovi BK JIP Pardubice Pavlu Milošovi (31) diagnostikovali lékaři roztroušenou sklerózu, byl to pro něj šok.
Navíc se nemohl pořádně hýbat, psychika dostala těžkou ránu. Naštěstí má po boku přítelkyni Alenu, která dokázala zázraky. Pomohla mu i k návratu do vrcholového sportu, v sobotu nastoupil po osmi měsících k vítěznému zápasu s USK Praha.
„Jsem rád, že jsem si našel partnerku, která mě podržela, strašně mi pomohla. Je pozitivní, jsem jí moc vděčný,“ vyznává se Pavel. „I když občas na mě šla pěkně drsně, s černým humorem se opírala i do mého zapomínání, té mojí sklerózy,“ směje se.
„On byl dobrý pacient, nezneužíval péče. Já bych mu to ostatně ani nedovolila. Jak něco zkusil, hned dostal. Musel dělat všechno pěkně sám. Viď?“ mrká na svého milého Alena, která má s marody zkušenosti. Však také pracuje na ARO.
Pavel nechce, aby ho někdo litoval. Chce i s touhle nemocí žít, ne přežívat. „Rád bych pomohl i dalším lidem s touhle diagnózou. Ukázat jim, že se s ní dá fungovat, dokonce vrcholově sportovat. Kdybych pomohl po psychické stránce třeba jen jednomu člověku, tak to bude dobře,“ přeje si Pavel Miloš. On sám je zpátky ve hře. „A to mě těší,“ pochvaluje si.
Co je RS?
Roztroušená skleróza je chronické onemocnění centrálního nervového systému vyvolané poškozením obalů nervových vláken. Příznaky onemocnění závisejí na poškozeném místě, mohou se projevovat např. poruchou chůze, citlivosti, řeči, zraku, těžkou obrnou. Průběh je kolísavý, střídají se období klidu s náhlými zhoršeními. Nemoc nejčastěji propuká mezi dvacátým a čtyřicátým rokem života.
Zapomínám, ale na sklerózu mám papír
Pavel Miloš je optimistou, ze své nemoci si dokáže dělat legraci. Navíc se naučil píchat injekce, i když říká, že obrátit jehlu proti břichu není sranda.
Pavle, jste stále pod kontrolou?
„Každých čtvrt roku chodím na kontrolu a 3x týdně si píchám injekce, které mě zřejmě čekají celý život.“
Jaké to je, sám si píchat injekce?
„Nepříjemné bylo, když jsem si ji měl šoupnout do břicha. Do nohou a rukou to není problém.“
Je něco, co nemůžete?
„Neměl bych chodit do sauny. Nebo když už jdu, tak nesmím zajít do extrému. Být čtvrt hodiny ve sto stupních a pak hupsnout do studené vody. Nesmím vytvářet pro tělo žádné šoky.“
A řízení auta?
„Dokud se můj stav nezlepšil, neřídil jsem. Neovládal jsem nohu a pletl si pedály.“
Vaším největším problémem tedy byla hybnost?
„Přesně tak. Bydlíme ve čtvrtém patře, schody mi dělaly problém. To, co člověk ujde za pět minut, mi trvalo pětadvacet. Sice mám ještě další ložisko v hlavě, ale tam se naštěstí nic nepřihodilo. I když si občas myslím, že se něco stalo. Zapomínám dost věcí.“
To ale každý...
„To je fakt, ale já na to teď mám papír.“ (smích)
