Uzdravená Martina Navrátilová (54) - Moje volba zněla: Umřít, nebo se vrátit...

Martino, jak je vám?
„Už vcelku dobře. Ještě sice kašlu, ale ujde to.“

O vás je známo, že se nerada vzdáváte. Jak těžké bylo vaše rozhodování uprostřed výstupu?
„Vzdát... To ale přece není to správné slovo! Když jsem ho v nemocnici uslyšela v reportáži CNN, málem jsem vyskočila z kůže!“

Co vás na něm pohoršuje?
„Protože kdo něco vzdá, ten má na výběr! Ale má volba zněla – jít dál nahoru a tam umřít, anebo se otočit a jít dolů. V takové situaci přece nemáte o čem přemýšlet!“

To jste byla skutečně v tak vážném stavu?
„Tak poslouchejte, přečtu vám poslední slova, co jsem naťukala pro blog z naší cesty: ʼNikdy v životě jsem se necítila tak totálně vyčerpaná. Každá maličkost představuje monumentální úsilí – obléct se, odskočit si na záchod, postavit stan anebo ho v té mlze najít. Já už nechci...ʻ Pak jsem přestala psát a rozbrečela se z toho, jak zle mi bylo. Nemohla jsem se vůbec nadechnout.“

Tehdy jste se rozhodla pro návrat?
„Doktorka řekla, že musím dolů. Byl to pro mě zvláštní pocit: nemáte žádné zranění, ale nejste schopni udělat krok. To jsem nikdy nepoznala...“

Úspěchem neskončila ani sbírka pro nadaci Laureus. Expedice měla vydělat v přepočtu 2,5 milionu korun, ale vybralo se o milion míň...
„Přitom fakt, že jsem se na vrchol nedostala, byl možná větší senzací, než kdyby vše klaplo, jak mělo... (povzdech) Asi jako když jsem dřív prohrála zápas...“

Pokusíte se Kilimandžáro dobýt znovu?
„Možná. Ale když, tak určitě v jiný čas, kdy bude sucho. Měli jsme dva dny jít v kraťasech a tričkách, ve skutečnosti to ale trvalo jen dvě hodiny! Byl to od první do poslední minuty boj o holé přežití! Nikdo z nás si to neužil, nevychutnal, každý měl starost jen o to, jak zůstat v teple, suchu, jak se dobře najíst, napít, vyspat... To znovu zažít opravdu nechci.“