Tomáš Kraus: Za hranicí rizika

Stal se vítězem Světového poháru, vyhrál velký Křišťálový glóbus. Jen o chvíli později než skokan Janda. Přesto není TOMÁŠ KRAUS (32) až tolik známý. Ovšem chlapík, který jezdí na lyžích za hranicí rizika, je spravovaný snad na všech místech těla, si obdiv zaslouží. Vypracoval se na jednoho z nejlepších skikrosařů světa. A na mamutí můstek, který nemá Janda v lásce, by si troufl .

Český skikrosař vyhrál Křišťálový glóbus
Na mamutí můstek by si troufl,
ale motorkám se vyhýbá jako čert kříži

» Dají se vůbec spočítat a vyjmenovat vaše zranění?
„Musím říct, že je neeviduji. Je lepší to nezkoumat, člověk lépe zapomene na bolest a nebezpečí, které z toho koukají. Pro závodění je lepší zapomenout.“
» Naposledy jste měl operované koleno. Je v pořádku? Nosíte ortézu?
„Koleno ještě trošku hraje, ortézu s sebou vozím. V tašce. Nejsem extra pověrčivej, ale už jsem s tím začal, tak ji mám stále s sebou. Jen kvůli pocitu, že mi pomůže. Doktor mi na začátku sezony řekl, že když bude nějaký opravdu těžký závod, tak v ní mám jet.“
» Kde jste se nejvíc rozsekal?
„Za celou kariéru? Asi v Sestriere. Tam jsem opravdu přeletěl dopad, a také rovinu mezi dopadem a odrazem dalšího skoku, a dopadl jsem až na další skok. Dopadl jsem přímo na záda, to byla velká hrča. Úplně jsem ztuhnul, bál se, že mám něco s páteří.“
» Co doktoři, kmitali kolem vás?
„Odvezli mě na pohotovost, jenže jim přivezli velkou havárku. Takže mě nechali ležet šest hodin s plným močovým měchýřem na plechové desce. Báli se se mnou kvůli páteři hejbnout. Zkoušel jsem prsty, nohy. Fungovaly. To bylo asi nejhorší. Šlo o hodně naraženou krční páteř a zlomenou lopatku.“
» Když vás člověk tak poslouchá, myslí si, že je skikros pořádné maso.
„Podle mě to není nic zvláštního. I tradiční sporty jsou vyhnané do extrému, jsou hodně nebezpečné. Skikros nevybočuje.“
» Neříkejte, že každou chvíli nemáte od hran rozřezanou bundu?
„To se stane, nedávno měl Stanley Hayer pořádný zářez na ruce. Ale to bývá zřídka. Vlastně jeden Švéd měl přeříznuté šlachy, takže teď má s rukou potíže.“
» S vaší osobou se pojí přezdívka »Řezník«. Proč?
„Jakub Burda, náš obrovský kamarád a duchovní otec českého skikrosu, tak měl ve Špindlu na závodech Světového poháru velkou kliku. A dával rozhovory. Padla otázka na Tomáše Krause. Tak v nadsázce plácl, že mám přezdívku Řezník z Děčína. Vyhrál jsem nějaký závod a jemu to přišlo příznačné.“
» S kým jste se na trati nejvíc pobil?
„Jednou jsem sejmul na trati Enaka Gavaggia, který má strašně dobrou bilanci na X-Games. Jel si pro další vítězství a já mu to zkazil na jednom skoku. Dal jsem mu loktem. Nešlo o žádnou velkou bitku, ale nebylo to v pohodě. Od té doby jsme se skamarádili. A vlastně ještě letos, v sérii Crossmax mi Enak naskočil na lyže. Jeli jsme o celkové vítězství. Jenže on má asi 65 kilo, o dvacet míň.“ (smích, Kraus sérii vyhrál)
» Kde máte práh bolesti?
„Nemám ho vůbec posunutý. Ovšem když jezdím, tak na to vůbec nemyslím. Takže občas udělám fakt velkou kravinu, které dost lituju. Ale až když ležím někde v nemocnici. Nejde o bolest, ale hranici rizika. Bolest člověk při nájezdu na skok necítí, až po něm.“
» A kam máte posunutou hranici rizika?
„Já jí vnímám docela slušně, ale občas to neodhadnu. Nevyhledávám plánovitě věci, které jsou na padesát procent. Někdy to zkusím, na lyžích si dost věřím.“(„Mohu do toho vstoupit,“ zeptal se snowboardista a olympionik Michael Novotný, Krausův kamarád. „Když já vidím na trati nějaký double, počkám si, až ho někdo skočí. Jenže Tomáš do toho jde rovnou, a třeba se úplně rozseká. S tím rizikem je to u něj trošku jinde, než povídá.“)
» V Česku jsou dva lidé, kteří vyhráli velký Křišťálový glóbus. Skokan Janda a vy. Sjel byste mamutí můstek?
„Naše disciplíny nejde srovnávat. V akrobatickém lyžování to je jiná trofej, jde o vítězství mezi disciplínami. Mamuta bych asi sjel, i se skokem.“
» Co další adrenalin?
„Potápění bez přístroje, padák, ale já si nejvíc užiju na windsurfu. Když se dostanu do velkých vln, tak je to celkem vždycky risk. Jinak nejsem lovec. To Enak skáče basejump, dělá ve vzduchu salta, šílený věci. To já zase nevyhledávám.“
» Jak jste na tom se silnými stroji?
„V autě nejsem úplně pohodový jezdec. A motorce se vyhýbám plánovaně. Vím, že kdybych si začal být jistý jako na lyžích, tak jsem v háji. Nejezdil jsem, takové věci mě chytnou vždycky.“
» Jezdíte někdy na sjezdovce pomalu?
„Mám docela rád v nových střediscích přejezdy přes údolí, a tam se jezdí pomalu. Nevadí mi to, člověk alespoň něco vidí.“

TOMÁŠ KRAUS

✔ Narozen 3. března 1974
✔ říkají mu Fík
✔ manželka Lenka má o něj občas pořádný strach
✔ za vítězství v závodě SP bere 6600 švýc. franků (120 000 Kč)
✔ jednou mu bylo tak líto třílitrovky vodky Smirnof, že vstal z lůžka, utekl doktorům a křepčil v krunýři
✔ jde mu zevlování. „To já dobře umím,“ smál se při focení
✔ s vítězným doutníkem ho nevyfotíte, tabák nerad

Věčný student »Fík«

Tři zkoušky a diplomka scházejí Tomáši Krausovi ke štěstí. Technická universita v Liberci, fakulta strojní, mu dává zabrat. „Už deset let. To je slušně rozložené studium, ne?“ směje se. Ale už chce skončit, skripta s sebou tahal celý rok i na závody. „No, párkrát jsem je v letadle vytáhnul. Začal jsem se nořit do problematiky, ale musím říct, že jsem toho moc neudělal. Ještě týden se budu věnovat věcem kolem lyžování a pak už bych fakt chtěl dodělat školu, chybí málo,“ slibuje.
Profesorům se uleví, zase o jednoho věčného studenta méně. Mnozí dlouho nevěděli, že jde o skikrosaře světové třídy. „Dlouho jsem tajil, že lyžuji. Část profesorů byla přesvědčená, že když někdo dělá sport, musí školu zákonitě šidit.“ Jestli budeš lyžovat, nevystuduješ, slýchával. „Teď když vidí, že to dělám dobře, berou mě,“ ulevuje si vítěz Křišťálového glóbu.

Autor: (jík)
Foto Aha!: Denisa HAMERNÍKOVÁ a archiv Tomáše KRAUSE