Škoda, klaun se nevrátí!

Pavel Horváth do Česka přijede, ale jen protáhne Japonce po hospodách...

Jenže všechno je jinak. Záložník s režisérskými vlohami zůstává v Japonsku, kde už dva roky hraje ve Vissel Kóbe, a je náramně spokojený.

Takže to byla kachna?
„No jasně, nikam se nevracím, mám v Kóbe smlouvu do konce roku. A pak uvidím, co se bude dít.“

Odkud se ale ta informace vzala?
„Před časem jsme se bavili s Mírou Peltou, a ten mi říkal o Milanu Fukalovi, že se chce vrátit, že je nespokojenej v Mönchengladbachu. No a já na to, že by to byla sranda, kdybych se taky vrátil a váleli jsme tam jako zamlada.“

Jenže se také psalo, že byste šel jen do Sparty nebo zpátky do Teplic.
„Kdo ví, na závěr kariéry je všechno možný. Ale my teď vypadáme na postup zpátky do první ligy, tak mi třeba nabídnou prodloužení smlouvy. Líbí se nám tady, rád bych ještě zůstal.“

Ale čekáte prý miminko.
„Taky vedle, není to pravda. Ale uvažujeme o dalším dítěti. Dceři bude pět, už by si sourozence přála. Ovšem tady se nám do toho moc nechce. Trochu váháme.“

Pročpak? V civilizovaném Japonsku?
„Problém je v tom, že ani já, ani Jana se stoprocentně nedomluvíme, co se týče medicinských věcí. Člověk nikdy neví. Kdyby bylo těhotenství rizikové, bylo by to vzhledem k jazyku asi problematické.“

Šel byste v japonské lize jinam?
„Asi ani ne. Jsme zvyklí v Kóbe. Máme tu známé Japonce, se kterými se stýkáme, jsme tu jako doma.“

Domluvíte se už v japonštině?
„No jasně. S trenérem to melu anglicky, asistent je Španěl, takže se bavíme portugalsky, a se spoluhráči mluvím japonsky. Je to škola, pěknej blázinec.“

A co malá Adriana, už mluví japonsky?
„Má zamotanou hlavu. Mluví japonsky, anglicky i česky, a občas do toho šoupne i portugalštinu. Byl tady Brazilec a měl dvě malý dcery. Má v tom hokej.“

Jak jste spokojený fotbalově?
„Fotbalově dobrý, ale je tady trochu fofr. Hrajeme v rytmu středa – sobota – středa, fakt hukot. Teď tu jsou navíc vedra třicet stupňů i víc a k tomu osmdesátiprocentní vlhkost.“

Míval jste problémy s nadváhou, takže to teď asi nehrozí.
„Shodím za zápas i tři a půl, čtyři kila. Dva dny mi trvá, než se dám dohromady. To ležím svlečenej doma pod klimatizací a chladím se. No a po třech dnech se jdu zase spařit na hřiště. Nikdy jsem na tom nebyl s fyzičkou líp a nadváhu rozhodně nemám.“


V Turecku právě ve velkém horku zkolaboval během zápasu Michal Meduna. Vy jste měl také trable se srdcem.
„Myslel jsem, že je to srdce, bolela mě k tomu i hlava, ale bylo to něco jiného. Měl jsem zablokovanou krční páteř, posunutý žebra, to byly ty problémy.“

Jak jste na tom teď?
„Jezdím k chiropraktikovi do Ósaky a ten mě jednou za čtrnáct dní narovnává. Jsem nějakej pokřivenej. Ale lepší se to.“


Nestýská se vám po Česku?
„Po rodině, ale jinak jsme v pohodě. Po pivu ne, to si dám až po sezoně. V prosinci. A v lednu přivezu pár Japonců do Prahy a vymeteme hospody. To bude mít trenér radost, až mu je vrátím...“

Autor: Michal Chytil
Foto pro Aha!: Pavel Lebeda, Sportpics