Jiří Štajner: Holčičí přesila! Dcery libereckého bohéma jako by tátovi z oka vypadly, starší Adélka chtěla dokonce »účes« jako táta...
Jedna mu neúnavně dovádí na klíně a chechtá se na plné kolo, druhá naopak hravě vyloudí uražený kukuč, jako by na ni lezla puberta. Liberecký navrátilec Jiří Štajner (34) má o zábavu postaráno. Kdeže jsou bohémská léta a noci prohýřené v libereckých barech! Dnes je táta od rodiny a má co dělat s holčičí přesilou.
Když nehraje fotbal, vychovává. A zajít si na pivo? „Jednou za čas s kamarády jde. Někde musí přijít na jiné myšlenky, když má doma tolik holek,“ směje se manželka Lenka. On jen souhlasně kývne. Na klíně mu jako malý čertík poskakuje roční Sofinka, čtyřletá Adélka už má svoji práci na písku.
Holčičky to s tátou umějí, mají ho omotaného kolem prstu. Ještě prý od něj nikdy nedostaly na zadek. „Stačí, když se přísně podívám. Zamračím se a je klid,“ vypráví »Štajny«. Ani prý zakřičet nemusí.
Obě se v něm vidí, posledně si Adélka zalezla s nůžkami do pokoje a když se objevila, nepoznali ji. „Čtyři roky jí pěstujeme dlouhé vlásky, měla krásné mikádko a ona se jednoho dne ošmikala až ke kořínkům. Říkala, že chce vypadat jako tatínek,“ vypráví paní Lenka. Štajny se ušklíbne a mimoděk si pohladí holou hlavu. „No uznej, mohl jsem jí za to pak vynadat?“
Holčičky se ládují špagetami a tatínek ví, že bude dojídat. „Dávám si vždycky něco lehčího nebo jen polívku. Protože vím, že mě čekají jejich porce. To bych nabral kila hned,“ strachuje se. Přitom už dobrých pět let je hubeňourem. Po hřišti lítá, jako by měl dvoje plíce. Jí střídmě, dbá na životosprávu.
Když se naštve na fotbale, je to Adélka se Sofinkou, kdo ho dostanou ze splínu. Užívá si skvělou životní etapu. „Co mi chybí? Na tréninku se bavím, v kabině je pohoda, doma všechno klape, holky rostou, teď už jen, aby vycházely zápasy...“
Sofinka už podniká první krůčky. Zatím běhá za ruce. „To se ještě proběhneme,“ strachuje se běhavý útočník.
Nechal v Německu balík
Zůstalo v něm něco z bohéma. Třeba jen to, že mávl rukou nad pohádkovým platem v Hannoveru a šel raději do Liberce, aby si užíval. Jak jinak, než fotbalově...
Mohl jste ještě rok dva v bundeslize vydržet, ne?
„Mohl, ale chtěl jsem domů. Už bych neodkopal všechno, určitě bych hrál míň. A já nejsem z těch, kteří si to odsedí, jen aby dostali plat.“
Za ty peníze?
„Celý týden trénovat a pak naskočit na dvacet minut? To ne, cítím, že kariéra za chvíli skončí a chci si ještě pořádně zahrát. Větší radost mám z dobrého fotbalu a pohody. Z kamarádů, z tréninku i ze zápasů.“
Mohl byste zůstat v zahraničí?
„Kdybych hrál v Itálii nebo Španělsku, tak asi jo. Ale v Německu? Vždyť je to tam jako tady. Já musel domů, jinde bych nebyl šťastný.“
Holky jsou Štajnymu podobné. „Sofi nce už malinko odstávají ouška, celej táta,“ směje se Jiří Štajner.
