Tomáš Rolinek: To jsou moje zlatíčka! Kapitán hokejových mistrů světa odpočívá po šampionátu doma s rodinou...
Teprve teď si pomalu začíná uvědomovat, čeho vlastně ziskem titulu hokejových mistrů světa dosáhl. „Pořád je tomu těžké uvěřit,“ usmívá se kapitán šampionů Tomáš Rolinek (30). Zvou jej na nejrůznější akce, telefon mu bez ustání drnčí a on moc neumí říkat ne… „Ale učím se to, jinak bych se ani nezastavil doma,“ říká. Což by nerad, protože teď si přeje hlavně být s rodinou, která je pro něj vším. Zvlášť když se za titěrný měsíc a půl zase musí hlásit na přípravu v Magnitogorsku.
Jste teď na roztrhání. Kde všude by chtěli mít kapitána mistrů světa?
„Třeba mě teď překvapila nabídka, abych šel posedět na besedu se žáky gymnázia. Ale vždycky se musím podívat do kalendáře, jestli mám vůbec čas.“ (směje se)
Na takový zájem jste asi nebyl připravený, že?
„Kdybych vyhrál něco individuálně, věřím tomu, že musím jezdit na spousty akcí. Ale hokej je kolektivní sport, z takového zájmu konkrétně o mě jsem trošku v šoku. Chci vyhovět většině, ale zároveň se chci věnovat rodině.“
Jak jí vůbec vynahradíte ty dlouhé týdny bez táty?
„Určitě pojedeme k moři. Poslední dva roky jsme létali do Turecka, teď vyrazíme někam blíž autem.“
A co koupíte sobě jako odměnu za tu skvělou sezonu?
„Nic. Ale těším se, že jako každý rok půjdu s kamarády ve Žďáře i v Pardubicích posedět. A taky budu mít na víkend půjčený domů mistrovský pohár. To si užiju. Vykoupu se s ním v bazénu…“ (směje se)
Jak si zvyká vaše rodina na to, že má najednou doma celebritu?
„Dcera mi říká: ‚Ahoj, mistře světa!‘ (směje se) Když ji jedu vyzvednout do školky, ostatní děti na mě křičí: ‚Rolinku, Rolinku, jsi mistr světa!‘ Tak to asi přece bude pravda. (usmívá se) Navíc kuchařky tam mají za oknem jídelny vylepenou titulní stranu Sportu ze dne po finále, to je od nich krásný. Vždycky, když to vidím, vzpomenu si na ty krásné okamžiky.“
