Měli mě za dealera drog

šest zlatých, jednu stříbrnou a čtyři bronzové. Oštěpař JAN ŽELEZNÝ (40) nerad vzpomíná. „Při tom se strašně rychle stárne. Je třeba se koukat dopředu,“ vysvětluje. Pro Aha! to ale udělal a vybral NEJ… své famózní kariéry. A prozradil různá svá tajemství... třeba že ho před pěti lety v Kanadě málem zabásli jako dealera drog!

NEJ… AKCE

„Olympiáda v Soulu. Tam se mi líbilo. Byl jsem mladej, házel jsem na začátku, měl jsem čas si to tam užít a vidět. Hrozně hezký místo, bydlelo se v takových krásných patrových baráčkách. A byla tam snad nejlepší parta, co jsem zažil. Remajs Machura, spousta vrhačů, cyklisti, házenkářky… Nerad naopak vzpomínám paradoxně na Helsinky 1994. Tam jsem měl největší šanci vyhrát Evropu. Jenže byla tam příšerná zima, a to já vůbec nemám rád. Tak proto…“

NEJ… VÝKON

„Tady v Göteborgu, na mistrovství světa 95. V kvalifikaci druhým pokusem devadesát, ve finále od třetího pokusu hodně daleko, všema bych vyhrál. To byl pohodovej závod. Vyhrál jsem »éčko« mercedesa, kterým jezdím dodnes. Nechce se mi ho prodat, beztak bych za něj už nic nedostal. To auto bylo tak super udělaný, ještě s minimem elektroniky, takže se na něm nemá moc co porouchat. Mám ho prostě rád, sedí mi, a nechci jiný.“

NEJ… FORMA

„To by byl Edmonton. Tam kdyby byl závod v den kvalifikace, hodil bych ještě mnohem dál než 92,80! Ale vůbec nejlíp jsem na tom byl v Sydney, deset dní před olympiádou. Tam jsem na tréninku přehodil takovej malej stadion. Dělal jsem ten den naprosto všechno tak, jak jsem chtěl a jak se má. To byla taková ta životní absolutní forma. Být ten den závod, nedovedu si představit, kam by to až doletělo!“

NEJ… OKAMŽIK

„Barcelona, olympiáda 92. Tam jsem zažil něco, co nikdy jindy. Totiž absolutní jistotu, že vyhraju. Šel jsem na plac a věděl, že mě nikdo neporazí. Vnitřně jsem cítil, že všem dokážu, že umím, i když mi neuznali světový rekord.“

NEJ… ZÁVOD

„Tak hezkej závod byla určitě olympiáda v Sydney. Backley mě přehodil, já pak jeho. A Edmonton 2001, kde jsem z Parviainena udělal jedinýho oštěpaře nový éry, co s devadesáti metry nevyhrál. Jak jsem ho tím druhým hodem 92,80 m šmiknul, bylo jasný, že už se nezvedne.“

NEJ… MEDAILE

„Hezká je tady z mistrovství světa v Göteborgu, kulatá, uvnitř s takovou zajímavou kapkou. Dlouho se mi líbila ta první z mistrovství světa v Římě 87, ale překonala to olympijská ze Sydney. Ta je fakt nádherná!“

NEJ… LUXUS

„Tak na to si nepotrpím, nepotřebuju žádné úžasné hotely, nic… Mně stačí dobrej stadion a kvalitní činka na rozcvičení. Ale když mám říct, tak nejlíp se o nás starají vždy na mítinku v Curychu. Fantasticky tam vaří!“

NEJ… DŘINA

„Já jsem hrozmě moc toužil tady po té poslední medaili. Když už jsem vyhlásil, že je to konečná, tak je to konečná, to nejde vzít nazpátek. Strašně jsem toužil po hezké tečce. Na tuhle medaili jsem myslím nadřel nejvíc, hlavně vnitřně.“

NEJ… HOD

„Tak určitě svěťák v Jeně 98,48 metru. To je můj absolutní výkon. Ale hod nepřirozenější směrem ke mně byl světový rekord v Sheffieldu 95,66. Bylo to na konci sezony, byl jsem strašně rychlej, tak jako tam jsem už nikdy s oštěpem neběžel. Hodil jsem to i měkkým klackem, který nemám rád.“

NEJ… OSLAVA

„V Atlantě, určitě. To bylo velký, nevím ani, v kolik jsem skončil. Ne že bych měl okno, po závodě, když je tělo ve formě a zaplavené adrenalinem, člověk strašně moc vydrží a do deliria se ani nemůže dostat… Tam jsem jel jako obrovskej favorit, nikdo si vůbec nepřipouštěl, že olympijské zlato nevyhraju. A já na tom zase tak dobře nebyl! Přesto jsem to vydřel. S Honzou Pospíšilem a nějakými sponzory jsme pak vyjeli někam za město, pilo se snad úplně všechno, zavřeli jsme ten bar v pět ráno a táhli ještě někam dál…“

NEJ… LEGRACE

„Na velkých akcích se zase tolik srandy nezažije, všichni jsou napjatí… Ale třeba tady, to jsem zasmál sám pro sebe. Takové divné dēja vu. Stalo se mi totiž před jedenácti lety, že jsem ve finále natáhl k první ráně a štrejchnul oštěpem o časomíru, až mi vypadl z ruky! Úplně mě to rozhodilo a trvalo tři hody, než jsem se srovnal. No a letos, na rozcvičováku, jsem běhal s oštěpem v krajní dráze. Zase natáhnu a břink! Ocasem oštěpu jsem trefi l lampu! Kov na kov, až mi zvonilo v uších. A hlavně jsem si řekl: Tady se něco děje, tady se něco dobrýho vrací… Zahřálo mě to u srdíčka, culil jsem se, a nikdo jinej nechápal.“

NEJ… SKANDÁL

„Ty taky moc nepácháme. Snad jen v Kanadě, v Edmontonu, jsme čurali někde, kde se nemá, a chytili nás policajti. Ale to byl spíš jejich problém, vletěli tam na nás, protože si mysleli, že jsme drogoví dealeři a něco si tam měníme… Nejdřív jsem si říkal: Kurňa, to může být průser. Ale rychle jsme jim vysvětlili, že nejsme gangsteři, že v té venkovní restauraci nejsou záchody, a my že si někde ulevit musíme! Obešlo se to i bez pokuty.“