Fotbalová legenda a nyní amatérský běžec Pavel Nedvěd o dnešním startu v půlmaratonu: Chci to přežít!
Fotbal? „S tím na mě nechoďte, já jsem teď přece amatérský běžec,“ smál se včera Pavel Nedvěd (37). Ano, den před svým startem na Pražském půlmaratonu nemyslel na nic jiného než na to, jak po 21 kilometrech vletí do cíle. „Vzdát? To nepřichází v úvahu. I když jsem nachlazený. Chci to zaběhnout pod dvě hodiny,“ povídal bojovně, přesně tak, jak si ho pamatují fotbaloví fanoušci ze hřiště.
Pavle, je to pro vás úplně nová zkušenost. Jste nervózní?
„Spíš se těším na ten hezký pocit, že si zaběhám, navíc s kamarády (s Nedvědem poběží např. bývalí reprezentanti Lokvenc a Votava)… Budeme dobrá parta a pobavíme se. Uvidíme Prahu za běhu, kámoše kolem trati.“
Poběží vás pět, aspoň si na trati pomůžete, že?
„Jo, řekli jsme si, že kdyby z nás jeden omdlíval, dotáhneme ho do cíle. (usmívá se) Nějak to zkusíme všichni přežít. Není to sranda, tyhle dlouhé vzdálenosti pro fotbalisty nejsou, my je nikdy netrénovali.“
Půlmaraton měří přesně 21,097 kilometru. Už jste vůbec takhle dlouhou trať někdy uběhl?
„Většinou jsem se připravoval mezi 15 až 20 kilometry. Pro nás je samotný běh moc náročný, máme dost opotřebovaný klouby, takže když jsem chtěl trénovat víc, nohy už nadávaly a všechno mě bolelo. Tak jsem toho radši nechal. Moje myšlenka je běhat pro radost, udělat si žízeň…“
Chodíte pak na pivo?
„Pivo mi moc nechutná, ale takové prosecco (italské bílé jemně perlivé víno – pozn. aut.), to můžu.“
V sobotu to odměnu chtít bude, poběžíte po tvrdé trati, po asfaltu, po dlažbě… Co tomu řeknou vaše kolena?
„To mi dělá největší starosti. Z těch kostek mám strach. Tuhle jsem se bavil s jedním atletickým trenérem, způsob běhu fotbalistů je strašně náročnej na horní klouby, na kyčle, na kolena. Máme ty nohy tak zdeformovaný, že takové běhání po tvrdém podkladu je pak problém.“
Poběžíte v davu lidí, jste připraven na to, že se jich spousta bude zastavovat a chtít po vás podpis?
„Myslím, že každej bude rád, že poběží. Hlavně pro ty lidi bude motivace mě předběhnout. Počítám s tím, že dostanu na zadek od hodně lidí. To se nedá nic dělat.“ (směje se)
Počkejte, to zůstanete klidný, i když vás budou předbíhat ženy?
„O tom jsem taky přemýšlel. Asi jich bude taky dost, už jsem s tím smířenej. Ženský přece běhají taky dobře! Ale řeknu jinou věc: nedávno jsem byl v Itálii trénovat s pánem, jemuž je 69 let a měl jsem velký problémy, abych držel jeho krok. Běh je prostě úplně něco jiného než fotbal.“
Méďo, tudy poběžíš
Do Prahy se dostane párkrát do roka, vždycky jen na skok. Možná už ani neví, kde by kterou pamětihodnost našel. „Proto jsem si pro svůj první závod vybral Prahu, abych si zase všechno pěkně prohlédl,“ těšil se včera Pavel Nedvěd.
Speciálně pro něj (a vlastně i pro další mimopražské běžce) deník Aha! přináší trasu půlmaratonu jako v nejlepším turistickém bedekru. Včetně informace, kolik kilometrů zbývá do konce závodu.
Méďo, tudy vede trasa závodu dlouhého 21,0975 km. Tak se pořádně dívej, během necelých dvou hodin budeš mít město jako na dlani. „Hlavně se těším, že uvidím Prahu bez aut,“ liboval si. Ano, stejně jako si prohlížíte fotky, i běžci uvidí Prahu.
ČEHO SI VŠÍMAT?
-
Národní divadlo, to je zlatá kaplička, tady by se třeba jednou mohla hrát opera o Nedvědovi.
-
Pivovar Staropramen. Tady můžeš být v klidu, stejně ti pivo moc nechutná.
-
Hala Erpet. Je to tak dvacet let, co jsi vedle na Tatrovce hrál zápas za rezervu Sparty.
-
Karlovy Lázně. Půlka závodu. Vzpomínáš? I tady se s nároďákem zapíjela slavná vítězství (a že jste to uměli i bez průšvihů)
-
Libeňský ostrov. Pozor, ať se nezakoukáš na driving range a nezakopneš. Na golf si skočíš v neděli. Jestli tě nebude bolet celý člověk...
