Ondřej Bank: »Vagus«, to jsem já!

„Jako kluk jsem býval pořádně rozmazlenej. Vztekloun, kterej lámal tenisové rakety,“ vzpomíná Bank, toho času pohodář. Využíval situace, jako malý klouček spadl z postele a šlo mu o život. V šesti měsících prodělal krvácení do mozku, všichni o něj měli strach. „Byl jsem opečovávané dítě. Ve sportu mě nikdo neomezoval, ale také mě netloukli po hlavě. Zneužíval jsem toho. A starší brácha Tomáš (jeho současný trenér – pozn. red.) dostával kapky, když jsme se rvali. On měl být rozumnější,“ říká Ondra.Neorganizovaně proplouvá životem, nedbá na to, jak vypadá. »Vagus«, chce se říct. „Jo, tohle slovo mě vystihuje nejvíc!“ směje se. Také proto tak pojmenoval lyžařské brýle, které sám vyrábí. „Lyžařský byznys je strašně nudnej. My chceme být jiný, zajímavý. A zatím se to líbí,“ tvrdí. Jeho modely hrají všemi barvami, opravdu nejsou uniformní a, jak říká, fádní. „Ještě se chystáme rozčísnout golfovou módu. Ta je taky pěkně nudná,“ plánuje »Bany«, sedmý muž olympijské kombinace.

Z poťouchlého hajzlíka jej ve skvělého lyžaře změnila zranění. A že si jich užil! Naposledy téměř dva roky nezávodil, v Kitzbühelu při tréninku si přerazil nohu a kost srůstala pomalu. Na sjezdovky se vrátil v téhle sezoně. „Povahově jsem se změnil a jsem rád. Nechci být namachrovanej blbeček, raději budu, jaký jsem, a jezdit šestá místa,“ tvrdí. Ve Vancouveru chtěl být ale lepší, toužil vylepšit svůj šestý flek z Turína 2006. Nepovedlo se, ale i tak je vcelku spokojený. „S výsledkem jo, ale sám v sobě vím, že to umím líp. Chyby mi vadí,“ říká Ondřej Bank. Cítil šanci na placku. „Ale ostudu jsme neudělali, ne?“ skoro omluvně se usměje lyžařský pohodář. Vagus.

Nenápadný český lyžař už se prokousalna dohled absolutní světové špičce.