Vlajkonoška Martina Sáblíková: Oslava? Koukala, jak trenér pije...
Vyválčila tři olympijské medaile, dvě zlaté a jednu bronzovou. Kdokoli jiný by se na několik dní naložil do lihu. Jenže Martina Sáblíková (22) je zkrátka jiná. Nedala si ani panáka! „Koukala jsem, jak pije trenér,“ přiznala s úsměvem. Proti životosprávě ale přece jen zhřešila – ráno k snídani slupla klobásu s hořčicí a další den večer si dokonce potáhla plzeňské dvanáctky, kterou v Českém domě chvilku z pípy roztáčela svým gratulantům.
Jak vypadaly bezprostřední oslavy?
„Koukala jsem na trenéra, jak pije s doktorem a panem Paříkem (trenér Novotné – pozn.). Nedala jsem si nic. Bylo mi jasné, že bych to asi nepřežila.“
Co jste dělala po závodě?
„Napustila jsem si vanu a koukala na hokej. Nemohla jsem vůbec usnout, ráno jsem pak měla hrozný hlad. Jenže na jídlo jsem se dostala až v půl dvanácté. Dala jsem si čínské nudle a klobásu s hořčicí.“
Spíte sladce po takovém úspěchu?
„Právě že vůbec. Ten závod se mi pořád honí hlavou a já nemůžu usnout.“
Cítíte, že se z vás stala celebrita?
„Nepřemýšlím o tom, stále cítím únavu po závodě, mám spánkový dluh. Je ale zvláštní, když mě poznávají lidé i na ulici ve Vancouveru. Připadám si, že mám snad jméno napsané na čele. Nechápu, jak mě můžou poznat.“
Nemáte strach, že přijdete o soukromí?
„Když se budu chtít schovat, tak vím kam. Počítám s tím, že když něco získám, tak něco jiného ztratím.“
Vydělala jste 3,4 milionu. Už víte, co si koupíte?
„Na peníze nemyslím. Jsem ráda, že mám medaile.“
Nepojedete alespoň na dovolenou?
„Pojedu, ale ještě nevím kam. K ledu to určitě nebude, na Antarktidu nepoletím...“
Na slavnostním ceremoniálu na konec Her ponesete vlajku, zbyly vám na to síly?
„Naštěstí jo, to se dělá rukama, to bude dobrý. Nést českou vlajku je vždycky čest, ať už je to zahájení, nebo zakončení.“
Jak to vlastně dopadlo s Jágrem, který vám za druhou zlatou medaili slíbil podpis?
„Já jsem ho potkala než odletěl, ale musím říct, že jsem si na to nevzpomněla. Spěchala jsem. Ale věřím, že ještě někdy bude čas a podepíše se mi.“
Nemělo by to teď být opačně? On má jen jedno olympijské zlato.
„To je sice fajn, ale je to jeden z nejlepších hokejistů na světě.“
Trenér Sáblíkové Petr Novák: Posel z Liptákova
Stetson v českých barvách přistál na ledovém oválu v Richmondu k nohám rychlobruslařky Martiny Sáblíkové po jejím druhém zlatém závodě. Hodili jí ho nadšení fandové a vedle sloganu »Zlato, nebo platina, vyhrává to Martina!« a jejich podpisů se na krempě klobouku skvěl nápis LIPTÁKOV.
Martině padl jako ulitý. Chce se říct jako pr... na hrnec. Jenže se s ním potěšila jen chviličku, pak už s ním divoce mával její kouč Petr Novák.
Jasně, vždyť on je přece opravdovým »Poslem z Liptákova«, smyšlené pojizerské vesničky! Vizionářem, o němž slavné představení divadla Járy Cimrmana rovněž pojednává. Když Novák v ČT před 12 lety během komentování rychlobruslení z Nagana slíbil, že pro Česko vychová olympijského vítěze, málokdo ho bral vážně. A ejhle, co slíbil, splnil... Ani nemusel rozpálit kamna a nahlížet skrz troubu do budoucnosti. A paralel mezi Cimrmanem a Novákem se nabízí mnohem víc!
»Jára Cimrman se přihlásil již na druhou olympiádu v Paříži v roce 1900 jako skokan, sprinter, diskař, vzpěrač a maratónec.«
Novák by zase rád z rychlobruslařky Martiny vychoval i cyklistku a poslal ji na letní olympiádu.
»Na Cimrmana se usmálo štěstí až roku 1908, kdy přijel do Londýna jako obchodník obuví.«
Martina do Londýna tutově pojede. Jenže ne jako obuvník, nýbrž závodnice. A bude tam těžit zlato.
»Jeho slavné tretry Koniášky se staly šlágrem londýnských olympijských her...«
Koniášky měly hřeby dovnitř. Takovou libůstku Martina sice nepěstuje, ale zaručeně má nejstarší a nejomšelejší brusle ze všech...
»Cimrman odmítal, aby se pro sport na vsi vytvářely nějaké zvláštní podmínky – běžecké dráhy, cvičební úbory, speciální obuv.«
Jistě, žádné extrabuřty, Martina jezdí na rybníku. I když ovál s umělým ledem by se hodil...
