Šárka Pančochová: Nehulím! Nechci se zabít...

Prostě je špatná, kdekdo si tam natloukl. „Je to psycho, dole na prostředku rampy je půl metru krupice, nedá se v tom jezdit, všichni se brodí. A spousta lidí se rozbíjela, čtyři narazili do stěny,“ klela Šárka. „Nadával i Shaun White. On skoro nepadá, ale tam sebou dvakrát říznul,“ zmínil Pančochové trenér Martin Černík snowboardingové eso.

Chtěli spolu nacvičit nové triky, ale nejde to. Rampa je mizerná a nedovolí to. Přitom Šárka potřebovala pořádně potrénovat, kvůli vykloubenému loktu měla dlouhou pauzu. „Bojím se, že si tam nabiju,“ strachuje se drobounká dívka.

Ledaže by »smotla brčko« a před tím, než se vrhne do koryta, zlehka zahulila. Je to přece letité klišé, že ke snowboardu patří joint... „Blbost. Jen blázen by zhulenej skákal do sedm metrů hluboký U-rampy. Tam jde o koordinaci ve velký rychlosti,“ odmítá Černík. I tak je podle něj marihuana lepší než alkohol a cigarety.

Jenže pro závod je efekt opačný, každý ví, že tráva zpomaluje... „Kdybych si zahulila, zabila bych se. Tráva není doping, nepovzbuzuje výkon. A já ji stejně nekouřím,“ pověděla pro tyden.cz kategoricky Šárka. „Největší drogou je snowboarding!“

Marihuana vadí

Snowboardisté jsou od jisté doby pod ještě přísnějším dohledem dopingových komisařů než ostatní závodníci. Vzpomínáte? Olympijské zlato z Nagana 1998 musel vrátit Kanaďan Ross Rebagliati, první OH vítěz ve snowboardovém obřáku. Měl pozitivní test na marihuanu. Image tohoto sportu dostala zásadní rozměr. Nonkonformní komunita sociálních vyděděnců. Sportují, hulí, pohrdají obecnými zvyklostmi. Od té doby se ale mnohé změnilo. Rebagliati dostal zlato zpátky a skuteční profíci si jointa dopřejí, až když všechno skončí. »Tráva« špičkovému výkonu překáží...