Jan Šimák: Jsem zpátky!

Je to příběh pro Hollywood. S geniálním, ale zlobivým děckem českého fotbalu v hlavní roli. Chlast, automaty, červené lucerny. Tohle všechno už je pryč! Po antabusu u Apolináře existují už jen snoubenka Míša, očekávané narození syna, fotbal, Sparta a ryby. Máme tu nového Honzu Bergra. Jmenuje se JAN ŠIMÁK (27) a zlehka se vrací na výsluní.

JAN ŠIMÁK

Sympaťák beze stopy lstivosti a křiváctví se narodil 13. října 1978 v Táboře. Přes Blšany odešel do Německa. Tam hrál za Hannover a za Leverkusen, kde začal pít. V roce 2003 v Hannoveru skončil s fotbalem pro »totální vyčerpání«. Rok nehrál, toulal se po barech a řádil u hracích automatů. Říká se, že propil a prohrál astronomické částky.V létě 2004 se objevil ve Spartě, kterou tehdy vedl trenér Straka. Ovšem nepřišel na první trénink, protože se opil. Pak sám nastoupil odvykací kůru, jíž beze zbytku absolvoval. Teď »drží«, abstinuje a se svojí snoubenkou Michaelou čeká narození syna.

Jste definitivně v pořádku? Jste zpátky?
„Jsem naprosto v pořádku. Přes rok dodržuju abstinenci, nepiju, léčbu jsem ukončil, snoubenka čeká dítě a já se soustředím jen na fotbal.“

Jak vám bylo, když jste přišel do Sparty bez kondice? Vy, zvyklý hrát první housle, jste nestíhal...
„Najednou jsem zjistil, že už nejsem nejlepší, že ti kluci mají víc síly. A co jsem natrénoval, to jsem zase zabil pitím. Stál jsem na místě a jenom věřil, že budu mít dost trpělivosti.“

Nadával jste sám sobě?
„Když jsem se napil a pak vystřízlivěl, tak jsem si říkal: Když seš blbej, dobře ti tak. Byl to kolotoč, tři roky se to nezastavilo. Šlapal jsem vodu.“

Kdo vás vytáhl? Míša?
„Tak jasně, že ona a moji blízcí. Nemůžu zapomenout na Spartu, která mi věřila a dala mi trenéra, co za mnou chodil. Aleš Kaplan za mnou byl pětkrát týdně. Ono to není sranda najít si ten čas. Smekám před ním a děkuju mu.“

Čekáte rodinu, je to další motivace vydržet bez pití?
„Strašně se na to těším a zároveň si to nedovedu představit. Slýchám jen pozitivní věci. Že mě to změní, ale já to neumím odhadnout.“

Víte, co se vám narodí?
„Klučina. Jan Šimák junior, no jo a fotbalista.“

Kdy to bude?
„Původní termín byl druhýho listopadu a teď se to posunulo mezi druhýho a osmnáctýho.“

Jak ho oslavíte? Dáte si slzu něčeho ostřejšího? Víte přece, jak to je, aby bylo dítě zdravé...
„Ne to nemůžu! (smích) Nedávám si ani pivo po obědě, ani po kačeně. Vím, že bych do toho mohl zase spadnout.“

Kočárek už máte?
„No jo, ale já jsem v tom moc nefiguroval. Najednou tam byl, Míša si ho půjčila od své sestřenice a já to kvituju. Nemá cenu kupovat kočárek za patnáct dvacet tisíc, když děcko vyroste. Je to jen na chviličku. Půjčíme si i další větší věci a zbytek dokoupíme.“

Ale pokojíček jste si vzal na starost vy, že?
„Za pomoci nastávajícího tchána, a byla to katastrofa! Já jsem rukama nikdy nic pořádně nedělal. Míša si vymyslela barvy a ze dvou hodin práce bylo najednou pět.“

Ale stálo to za to...
„Jo, všechno dobře dopadlo a je to hezký.“

Vaši ženu lze potkat v malé fabii. Je tak nenáročná? Není to dnes na přítelkyni fotbalisty příliš lidové vozidlo?
„Víte, ona má bohatý rodiče a určitě není na peníze. To z toho tak trošku vyplývá. Fabií jezdí, protože je s ní spokojená.“

Když si vyrazila s kamarádkami na večeři, nebo jen tak na skleničku, chodil jste s ní?
„Ze začátku našeho vztahu, za té mojí slavné éry, jsem se ani moc nepídil, kde je. Dneska máme pohodový kompromis. Jdeme buď společně, nebo zůstanu doma a pustím si video. Nebo jdu s klukama ze Sparty, nebo s kámošema na kavčo.“

S kámošema. Máte nové? Ty z »mokré čtvrti« jste prý vymazal z telefonu. I ze života?
„Vyhodil jsem simkartu, aby mě neovlivňovali. Stýkám se s nima, ale ne se všema. Víte, ono podle dnešních měřítek by byl alkoholik každej druhej, protože se pije všude. Já bych vlastně nikam nesměl. Nevyhýbám se tomu, jdu si někam sednout, ale prostě nepiju, a to je důležitý.“

A zkoušejí vás kamarádi? Slyšíte: Dej si?
„Už ani ne. Kdo o alkoholismu nic neví, si neuvědomuje, že nejde povolit. Ani kapka. Ale oni i ti z mokré čtvrti vědí, že se stejně nenapiju, tak to nezkoušej. Když někdo něco objednává, tak mám na stole kafe a sprite.“

Zůstal mezi vašimi přáteli i fotbalista Ladislav Šebek, se kterým jste táhl ty slavné tůry po barech?
„Láďa je v Táboře, má přítelkyni a shání byt. To je všechno, co o něm vím. Vídáme se málo, tak jednou za dva, za tři měsíce.“

Místo Šebka máte rybaření. Už jste chytil něco na fotku do rámečku?
„To asi ne. Jsou tady jiní rybáři, kteří mají trofeje. Ale chytil jsem za pět dní čtyři sumce, nebo padesát kaprů za dvě hodiny. Všichni měli přes padesát centimetrů.“

Když tak sedíte u vody a koukáte na ni, co se vám honí hlavou? Minulost, budoucnost?
„To ne. Nejezdím tam sám. Většinou jsme tři, čtyři. Třeba jedu s Míšou a přidá se k nám ještě jeden pár. Chvíli trvá, než všechno připravíme. No a večer si opečeme buřty, přespíme, ráno se vykoupeme nebo hrajeme nějaký hry, a zase balíme.“

A co jiné koníčky, třeba knížka?
„Ne, já jsem strašnej lenoch. Jsem nejraději na rybách a když jsem utahanej, tak si jen tak lehnu a pustím si film. Klidně tři po sobě.“

Vypadá to, že jste zhubl. Jste jako laťka...
„Je to pořád stejný. Jo, zhubl jsem pět šest kilo, když jsem začal ve Spartě. Jinak se mi asi břicho přestěhovalo do nohou. Asi to bylo léčbou.“

Lovíte ryby. Co když někdo uloví vás? V létě se opět ozval Hannover, šel byste na druhý pokus?
„Ta nabídka přišla a ohlasy byly výborný. Lidi tam šíleli na internetu a objednávali permanentky na celou sezonu. Ale dopadlo to tak, že jsem podepsal roční smlouvu ve Spartě, a je to dobře.“

Ovšem jít ven, vydělat si větší peníze, to přece stojí za uvažování. Jste v ideálním věku...
„Já vím, možná bych to ještě chtěl zkusit, jenže teď pro mě není nic jiného než Sparta.“

A co reprezentace? Trener Brückner prý chystá obměnu kádru a vy chytáte formu...
„Tak takhle daleko vůbec nekoukám. Teď jsem odehrál jeden zápas s Kladnem a nebyl to žádnej zázrak. Musím se prosadit ve Spartě, dát nějakej gól a pak se teprve uvidí.“

Sparta. Váš osud tak trochu připomíná život legendárního Jana Bergra. Chodilo se na něho. Bude se teď chodit na Šimáka?
„Na to si netroufám ani pomyslet a mluvit tak o sobě nemůžu. Bylo by to až moc krásný, ale mě musí hodnotit někdo jinej.“